Krátká biografie
sv. Petra Juliána EYMARDA SSS.
Zakladatele Kongregace Nejsvětější svátosti
- Euchariastiánů

 

Základní údaje:

Datum narození:

4. února 1811

Datum smrti:

1. srpna 1868

Místo narození:

La Mure, FRANCIE

Diecéze:

Grenoble

Vysvěcen:

20. června 1834

Výška:

178 cm

Váha:

68 kg

Barva očí:

světle hnědá

Barva vlasů:

hnědá

Příčina smrti:

úplné vyčerpání organismu

Svatořečení:

9. prosince 1962 - Jan XXIII.

Památka:

2. srpna

OBSAH:

 

 

Krátká biografie:

První léta

Tak jako každý z nás, byl Petr Julián Eymard ovlivněn kulturním pozadím stejně jako sociopolitickým klimatem.své doby. Život ve Francii v první polovině 19. století formuje horizonty, na nichž bude postupně odhalen životní příběh Petra Juliána. 

V předcházejících letech Francouzská revoluce roku 1789 radikálně změnila politickou, právní, sociální a náboženskou strukturu země. Když Eymard dospíval změnila průmyslová revoluce tvář celé Evropy. Když byl mladým mužem, byl svědkem úsvitu romanticismu v umění, hudbě a literatuře.

Cesta Petra Juliána ke kněžství, stejně jako jeho kněžský život se vyznačoval křížem. Ve Francouzské společnosti vládl silný antiklerikalismus. Na doplnění, Eymardova rodina byla chudá a jeho otec se zdráhal dát požehnání synově volbě povolání. Když se podařilo získat otce, zkrachoval první pokus o dosažení kněžství vážnou chorobou. Zkoušel to znovu. Konečně 20. června 1834 byl ve věku 23 let Eymard vysvěcen na kněze diecéze Grenoble.

V jeho době bylo velmi rozšířené duchovní hnutí Jansenismu. Toto hnutí zostřovalo závažnost lidského hříšnosti a v důsledku toho působilo stres v přítomnosti transcendentního a dokonalého Boha. V jeho prvních letech jako seminaristy a kněze, Fr. Eymard byl ovlivněn touto spiritualitou obnovy a chtěl celý život zápasit v úsilí o vnitřní dokonalost, která by mu dovolila nabídnout sebe celého Bohu.

Možná byla zesílením tohoto duchovního boje Eymardova touha udělat veliké věci pro Boha, který jej vedl k řeholnímu životu. 20 srpna 1839 se Fr. Eymard (28 let) stal členem Kongregace Maristů složením řeholního slibu chudoby, čistoty a poslušnosti.

 

"Maristická" léta  (1839 - 1856)

Celý život choval Petr Julián intenzivní zbožnost k Marii, Matce Boží. Věděl o zjevení Naší Paní v La Salettě a těšil se putováním do rozličných mariánských svatyní po celé Francii. Byla to Eymardova apoštolská práce pro Společnost Mariinu, která jej přivedla k setkání s rozličnými proudy eucharistické úcty, která byla ve Francouzské církvi uvolněná.

Eymard byl navzdory svému chatrnému tělesnému zdraví neobvykle energický a tvrdě pracující kněz/řeholník. Neustále jej provázela silná touha vstoupit do kontemplace, ale jeho práce, cestování, psaní, kázání, duchovní vedení a odpovědnost, kterou na něj kladl úřad provinciála Maristů, mu nedávaly ani prostředí, ani čas pro to, aby tuto touhu mohl pravidelně naplňovat.

Co dělal Fr. Eymard jako Marista? Byl vynikajícím organizátorem laických společenství, horlivý vychovatel, dobře připravený kazatel a měl v sobě trochu z proroka pro své spolubratry kněze a dokonce pro své řeholní představené. Fr. Eymard byl velmi úspěšný v kázání eucharistické zbožnosti, stejně jako "Čtyřicetihodinových pobožností".

Žádal svého generálního superiora, Fr. Jean-Claude Colina o povolení napsat eucharistickou řeholi pro Třetí řád Mariin, jehož byl nejvyšším představeným. Fr. Colin řekl ne. Přesto, myšlenka na takovou řeholi byla vepsána do myšlenek a srdce Fr. Eymarda.

 

Roky S.S.S.  (1856 - 1868)

Založení Kongregace Nejsvětější Svátosti nebylo pro Fr. Eymarda jednoduchým úkolem. Ve skutečnosti - odpověď Božímu Duchu mu přinesla konflikty ve vztazích, osobní trapné situace, finanční problémy a fyzické vyčerpání. Jeho první překážkou bylo získat pro zakládanou Kongregaci schválení jednotlivých místních biskupů. Když toto schválení konečně získal, otevřel první komunitu na Rue d´Enfer v Paříži.

Práce na přípravě prvního přijímání, převážně mezi dospělými, byla aspektem tohoto nového odvážného eucharistického podniku, jenž zajímal arcibiskupa z Paříže a pro nějž svolil k aprobaci (schválení) nové skupiny založené Eymardem. Další eucharistické komunity a organizace se rozběhly do celé Francie, ale arcibiskup Sibour správně postřehl, že Eymardova intuice ohledně Eucharistie není omezená pouze na uctívání Nejsvětější Svátosti, ale že míří také k jejímu aktivnímu šíření mezi ty, kdo byli vzdáleni od Církve. K jejich evangelizaci Fr. Eymard směřoval. Otec Eymard směřoval svoji službu nejprve k dětským a dospívajícím dělníkům, kteří v té době tvořili velkou část pracovní síly Paříže.

Nepřitáhl k následování ani několik málo mužů, dokud neuzavřel tento dům a nepřestěhoval se na jiné místo. To se stalo dvakrát během krátké doby (nemnoha let). Tyto první Eymardovy komunity byly tak chudé, že se stávalo, že nedaleký konvent sester musel živit otce i bratry. Neschopnost zajistit základní potravu a útočiště nebyla otci Eymardovi nijak nápomocná k přitahování povolání.

 

"Sebedarování"

Tak jako už v roce 1845, začal Eymard vycházet ze spirituality obnovy směrem ke spiritualitě kristocentrické lásky. Tři roky před smrtí vykonal v Římě otec Eymard své dlouhé osobní exercicie (25.ledna - 30. března 1865). Během těchto exercicií byl mocně zasažen sílou Kristovy lásky - cítil, že tato láska přejímá celou jeho osobu.

V předvídání obnovy Církve, kterou přinesl  I. a II. Vatikánský koncil, měl Eymard vizi kněží, jáhnů, sester a laiků žijících životem totálního zasvěcení duchovním hodnotám, jež jsou slaveny a kontemplovány ve slavení Eucharistie a v modlitbě před Nejsvětější svátostí.

<OBSAH>

 


logo
©1999 Kongregace Nejsvětější svátosti,  email: chrast@katolik.cz
tel. (0043) 1 597 81 17 (+ klapka : české 51 / 33 / 44; provinciál -německy 42)