„JEDEN CHLÉB, JEDNO TĚLO“

Osnova eucharistického života laiků

 

NASLOUCHÁNÍ

Modlitební setkání se svátostným Ježíšem

 

Z "řehole" Eucharistického hnutí

naslouchání Pánu, který k nám promlouvá,

stáváme se jeho učedníky a dosvědčujeme

krásu existence provázenou tímto Světlem pravdy.

 

Pomůcka pro eucharistickou formaci laiků

 

 

Eucharistické hnutí | Eucharistiáni | Home

 

 

Uchváceni Přítomností

 

(Boží přítomnost nás objímá a uchvacuje. Celý náš život, my celí jej zajímáme a On zajímá nás.)

 

Úvodní zpěv.

 

Ten, kdo předsedá setkání, pozdraví všechny jménem Krista:

Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem poučujte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a duchovními zpěvy. Pán s vámi.

I s tebou.

(Společně pokojně otevřme svá srdce, abychom mohli prožít toto setkání spásy.)

 

Celým svým srdcem tě hledám, nenech mě sejít z cesty tvých přikázání. 

Uchovávám v srdci Tvé slovo. Požehnaný jsi, Pane; ukaž mi svou vůli.

        Blahoslavení, kdo Boží slovo slyší a zachovávají. (Tento nebo jiný verš odpovědi může být zpíván)

 

Ve Tvé vůli nacházím svoji radost; nikdy nezapomenu na Tvé slovo.

Buď milostiv svému služebníku a budu živ, budu zachovávat tvé slovo.

Otevři moje oči, abych viděl krásu tvého zákona.

        Blahoslavení, kdo Boží slovo slyší a zachovávají.


Tvoje slovo, Pane, je stálá jako nebe. Tvoje věrnost trvá od pokolení do pokolení.

        Blahoslavení, kdo Boží slovo slyší a zachovávají.

 

Světlo mým krokům je Tvé slovo, světlo mojí cestě. 

Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.

        Blahoslavení, kdo Boží slovo slyší a zachovávají.

   

Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, prostí nabývají moudrosti.
Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.
Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno. (podle žalmu 119)
        Blahoslavení, kdo Boží slovo slyší a zachovávají.

 

 

V naslouchání Slovu, jež přináší spásu

 

(Boží slovo přijímáme s obdivem a s pozornou otevřeností. Vypráví se zde o lásce Boží, která dnes znovu vstupuje do našich životů. V Božím Slově chceme poznávat Pánovo milující srdce.)

 

Z evangelia svatého Lukáše (5, 1-11)

Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. 

Slyšeli jsme Slovo Boží.

 

 

Kontemplace spásy

 

(Provázeni komentářem rozjímáme nad Slovem, které nám Pán pro tuto chvíli dal. Pán Ježíš – zvěstovaný tímto Slovem – je nyní před námi v Eucharistii. Zastavme běh svých každodenních starostí a myšlenek, abychom mohli nahlížet jeho podivuhodná díla.)

 

V meditaci tohoto evangelního úryvku je na prvním místě důležité si povšimnout, že celý tento úryvek směřuje ke Slovu: Ježíšovo slovo je provázeno mocí, je účinné: je účinné pro zástup, který naslouchá a stejně tak i pro Petra a další učedníky. Ale stejně důležité je si povšimnout duchovní cesty, jakou Petr urazí v síle Ježíšova slova: od počátku je oddělen od zástupu, nepřítomný, jako by Ježíšova slova byla určena ostatním; později je zapleten do děje, ale jen navenek: mistr vstoupí na jeho bárku a mluví k zástupu z ní; a za další okamžik Ježíšovo slovo směřuje přímo k němu: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" je to slovo, které vyžaduje odpověď: "namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě"; a stejně tak je to slovo provázené mocí: "zahrnuli veliké množství ryb"; je to také slovo, které probouzí společenství a sdílení: "Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc"; je to slovo, které zjevuje veliké srdce Boha a malé srdce Petrovo: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný"; a nakonec je to slovo, které otevírá novou životní cestu: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi".

A ještě jedno slůvko na úvod, abychom lépe pochopili tento zázračný rybolov. V tradici obyvatel východu byla voda - především vody moře - považována za místo pobytu Satana a sil zla (vzpomeňme na potopu, na Jonáše...). Jedinou spásnou událostí vycházející z vody byl průchod Rudým mořem v Exodu. Kristus, který způsobí přebohatý úlovek na hlubině a který navíc zve apoštoly aby se stali rybáři lidí je výslovným znamením Boha, který vyvádí lidstvo ze spárů zla. Tedy stát se rybářem lidí neznamená zabíjet (jako je tomu u lovu ryb), ale přinášet život. Sám Ježíš, který sestoupí do pekel (doslova: "do vod v hlubinách") tam jde aby zachránil ty, které vody potopy a zla pohltily. 

 

Nakonec si ještě připomeňme to co předchází tomuto úryvku: Ježíš už byl v domě Petra, uzdravil jeho tchýni a byl jeho hostem. Kromě toho Šimon Petr už viděl Pána "v akci", když v synagóze vyhnal démona ze života jednoho ubožáka a pak ještě jednou ve dvorku svého vlastního domu, kde Ježíš uzdravil mnoho nemocných. Zázračným rybolovem završuje Ježíš určitou řadu zázraků; místa, kde Petr bydlel, kde se modlil a žil svůj veřejný život, kde pracoval... tato místa jsou nyní místy Božího zjevení. 

 

Můžeme se nyní znovu po částech zaposlouchat do tohoto úryvku a vnímat ho jako vzor povolání, které Ježíš obrací na nás a na každého křesťana - totiž abychom byli s ním a abychom se stali misionáři, hlasateli evangelia pro život světa.

 

Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.

 

Lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Ježíš ohlašuje a přináší Boží Slovo - už ne jen v synagógách, ale i po domech, na ulicích a náměstích a dokonce na břehu jezera: kde jsou lidé, tam přichází i Ježíš, aby ohlásil radostnou zvěst. A zástup žízní po tomto slově, takže kolem něj vznikne tlačenice. 

 

Vstoupil do bárky, která patřila Šimonovi. Ježíš naprosto svobodně vstupuje na Petrovu loďku, skoro jako by tam byl doma. A vlastně se jedná o vstoupení do Petrova života. Rybářská bárka bylo to nejdražší, co Šimon měl, byla zdrojem obživy pro jeho rodinu. Není těžké si představit, jak Petr mohl být pyšný, že Pán zvolil právě jeho bárku.

 

Předtím se Petr zdál být nepřítomný, oddělený od zástupu: měl něco jiného na práci, než poslouchat někoho, kdo žvástá, jako to ostatně dělávalo tolik nicnedělajících budižkničemů; musel vyprat sítě po návratu z lovu. Avšak teď, když ho Mistr poctí tak zvláštní pozorností, přestane se zdráhat mu věnovat svůj čas a propůjčit bárku.

 

 

Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. 

 

Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu! Pravděpodobně si Petr myslel, že až Ježíš domluví, bude moct vytáhnout bárku na břeh a užít si obdivu kolemstojícího davu a že si pak po ukončené noční směně bude moct jít konečně odpočinout. A hleďme to překvapení: "Zajeď na hlubinu...". V tuto chvíli asi Petr ucítil zamrazení: nyní Ježíš mluví právě s ním. Pokud neuposlechne, bude to opravdu neslušné, protože Ježíš mu právě včera uzdravil tchýni; ale pokud uposlechne, zkušenost mu říká, že nic neuloví a kdo pak snese tu ostudu, zvlášť když na břehu je ještě pořád celý zástup, který je upřeně sleduje? Je to obtížný okamžik, okamžik obratu ve vyprávění: Petrova důvěra je vystavena zkoušce. Šimon Petr to Pánu řekne jasně: "

Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili." Toto je moment, v němž je tento chudý rybář povolán udělat veliký pokrok, dát Ježíši svoji důvěru: "Ale na tvé slovo spustím sítě." 

 

Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb. Projevená důvěra není zklamána. A tak Petr obdrží znamení naplnění: sítě se trhaly.

 

Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Až doteď jsme o těchto Petrových společnících neslyšeli ani slůvko; zdálo se, že je sám. Je pěkné si všimnout, jak Ježíšovo slovo nejenom naplňuje jeho sítě a jeho bárku, ale naplní i jeho srdce: nyní má přátele, které může poprosit o pomoc a s kterými se může podělit o tento dar.

 

 

Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. 

 

"Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Šimon neřekne: "Udělal jsem solidní kšeft. Tento úlovek mi zajistí živobytí na několik neděl." Tváří v tvář tomu, co pro něho udělal Bůh se svojí velikou mocí, Petr se cítí nehodný. Jistě nebyl nějakým zatvrzelým hříšníkem; ale když na vlastní kůži zakusí Pánovu dobrotu, uvědomí si velikost Pánovy lásky a celou svoji nehodnost k přijetí tak velikého daru.

 

Ježíš mu nedělá žádné kázání, neříká: "Petře lituj, obrať se, vyznej svůj hřích!"; dá mu prostě zakusit Boží lásku a z této zkušenosti spontánně rozezná svůj hřích. Totéž platí i pro Petrovy druhy: Jakuba a Jana. Od nynějška začínají novou společnost; a celý jejich život bude neustávající zkušeností  Božích divů: ještě je zahlédneme pospolu při vzkříšení Jairovy dcery, při Proměnění na hoře, na olivové hoře...

 

Odejdi ode mne, Pane. Až do této chvíle Šimon nazýval Ježíše Mistrem, nyní mu říká: "Pane", protože Bůh vstoupil do jeho života jako Spasitel.

 

Neboj se. Všimněme si tohoto výrazu: "Neboj se"! Totéž zaslechl i Abraham, Izák, Mojžíš, Gedeon,... Zachariáš, Josef, Maria, pastýři. Nyní přichází toto slovo k Petrovi, později ho zaslechne Marie Magdalena... Je to věta, která podtrhuje Boží povolání, které se obrací k člověku a důvěru, kterou mu projevuje v jeho zapojení do dějin spásy. (V Bibli se s výrazem "Neboj se" setkáme 366krát. Jeden starý výklad říká, že ono "Neboj se" je Bohem vysloveno nad každým z nás každý den v roce; a nacházíme jedno navíc, návdavkem pro den, kdy nejvíce potřebujeme slyšet tuto jeho útěchu: o Veliké noci).

 

Od této chvíle budeš lovit lidi. V řečtině použité sloveso znamená: "vzít živé" nebo "vzít za život". Petr a jeho druzi budou mít úkol polapit lidi k životu, vytrhovat je z propasti smrti; oni, kteří jako první byli vytrženi ze zklamání a smrti.

 

Přirazili s loďmi k zemi. Ještě jednou jsou obě bárky "ukotveny". Avšak tyto bárky stojící u břehu, zatímco předtím byly znamením nedůvěry, prohry, neúspěchu, vlastní bezmoci, znamení "zaparkovaného", vzdaného života... jsou nyní "relikvií" znovunalezeného smyslu života, obnovené důvěry, "relikvií" začínajícího dobrodružství, které ve vlastní chudobě objevuje sílu Pánovy přítomnosti.

 

Všechno tam nechali a šli za ním. A zde pro Petra, Jakuba a Jana začíná nový příběh: byli přemoženi Slovem, začínají žit životem následování a společenství.

 

Je velmi pěkné si povšimnout, jak byl Šimon postupně proměňován slovy Pána Ježíše. Nejdříve se z tak trošku chvástavého Petra stane muž schopný ponořit se do důvěry; z muže důvěry Pánovo slovo učiní muže schopného spontánně vyznat svůj hřích, vlastní ubohost... A nakonec právě tomuto pokořenému muži v celé jeho chudobě projeví Pán svou vlastní důvěru, když ho povolá k následování.

 

 

 

Zde je můj život

 

(Teď před Ježíšem vyžaduje toto slovo naplnění i na nás. Už se k tomuto slovu nestavíme jako pozorní pozorovatelé či posluchači; necháme se vtáhnout: zde se vypráví o našem dnešním setkání s Ním). 

 

Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.

 

Lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Také my jsme nyní zde, jako ti na břehu Genezaretského jezera, protože žízníme a hladovíme po Božím Slově. Také my očekáváme Slovo, Přítomnost která by vstoupila do našeho života a vnesla do něho světlo a spásu.

 

A rozpoznáme se také v Petrovi, v jeho pozorování z dálky, v jeho strachu být zahrnut do děje.

 

A přece: bárka našeho života není stvořena k tomu, aby navěky zůstala přiražená ke břehu; je stvořena k plavbě, k zajetí na hlubinu. Je svořena, aby byla naplněna životem a nadějí.

 

Zpěv: Adoramus te, Domine. (3x) (Taizé)

 

Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Pán prosí o kousek místa, prosí o přijetí také v bárce našeho života. Chce bydlet v našem životě, chce mluvit naším životem. Je tam pro něho místo? Dokážeme jej přijmout?

 

Zpěv: Adoramus te, Domine. (3x) (Taizé)

 

(Krátká chvíle ticha k interiorizaci.)

 

 

Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. 

 

Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu! Nechme se vyprovokovat touto Ježíšovou výzvou: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" Chce to odvahu, vyjet na hlubinu, ale zároveň jen tam je možný bohatý úlovek. Jaká je tato hlubina, na niž nás Pán vybízí? Kde nám navrhuje spustit sítě? Právě tam, kde jsme je spouštěli už tolikrát a bezúspěšně, kde jsme "ulovili" jen zklamání... nyní po nás Pán chce, abychom to zkusili ještě jednou.

 

Zpěv: Adoramus te, Domine. (3x) (Taizé)

 

Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Pane, i v mém životě, v našich životech je zázračný rybolov. Také do sítě mojí existence jsi vložil převeliké množství darů: schopnosti, které jsi ve mně probudil, city, prožitá setkání a rozhovory, věci a osoby, které jsou mi milé; gesta ochoty a přátelství, která jsem přijal i daroval;  úsměvy a stisky rukou, přátele a bratry a především víru a dar tvého Slova a tvého Života. Odpusť mi, že tak často si toho všeho ani nevšimnu a naříkám, jako by moje sítě byly dosud prázdné.

 

Zpěv: Adoramus te, Domine. (3x) (Taizé)

 

(Krátká chvíle ticha k interiorizaci.)

 

Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. 

 

"Neboj se!" to říkáš i mně, Pane, každému z nás. Tvé nabídky jsou vždy velkolepé, vysoké a my se cítíme nehodní. Ale pokud ty se mnou počítáš; pokud Ty, který dokážeš číst v mém srdci líp, než jsem toho schopen já sám, pokud Ty mi dáváš svoji důvěru, proč bych já nemohl najít odvahu se Ti odevzdat? Pane, kam chceš, abych Tě následoval?

 

Zpěv: Adoramus te, Domine. (3x) (Taizé)

 

(Krátká chvíle ticha k interiorizaci.)

 

(Potom, co jsme se cítili osobně vtaženi do naslouchaného Slova, ponecháme nyní prostor pro rozjímání, kontemplaci. Po tom, co jsme se zahleděli na Pána Ježíše, živě prožívali setkání s Ním, zpozorovali Jeho oči zkoumající náš život a po tom co jsme plni údivu naslouchali Božímu Slovu, ponořme se nyní do tohoto setkání a vychutnejme jeho Přítomnost v této prodloužené chvíli kontemplace).

 

 

Návrh cesty svatosti

 

(Svatí jsou našimi staršími bratry a sestrami ve víře, vychovávají a provázejí nás k setkání s Bohem. Naslouchejme nyní cestě svatosti, kterou nám předkládá svatý Petr Julián Eymard.)

 

Z exercicií v Římě roku 1865. (24. února, první meditace)

"Nemluvil jsem sám ze sebe" (Jan 12,49); "Dal jsem vám poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce" (Jan 15,15). Hle tedy, náš Pán neříká ani jediné slovo sám ze sebe: poslouchá Otce, radí se s ním a pak věrně opakuje boží slovo, aniž by cokoli přidal nebo cokoli opomněl: on sám je Slovo Otce (srv Zj 19,13). Hlásá toto boží slovo s respektem, protože ono je boží, je svaté. Hlásá je s láskou: vždyť toto slovo je milost, "...slova která jsem vám řekl jsou duch a jsou život" (Jan 6,63). Slovo Otce opakované Ježíšem je účinné, neboť musí posvěcovat svět, přetvořovat ho ve světle pravdy, rozehřát ho ohněm lásky a - jednoho dne - ho bude soudit: "Nehořelo nám snad srdce, když s námi během cesty hovořil a vykládal nám smysl Písma?" (Lk 24,22).

Ježíšovo Slovo je "duch a život" (Jan 6,63); je všemohoucí: "Pokud... tato má slova zůstanou ve vás, proste o cokoli a bude vám dáno" (Jan 15,7), "On promluví a všechno je stvořeno" (Ž 33,9). Ježíšova slova jsou paprsky tohoto slunce pravdy: "Já jsem světlo světa" (Jan 8,12); jsou světlev v temnotách.

Nyní musím i já být pro své spolubratry a pro bližního "slovem Krista" (srv. Kol 3,16). Apoštolové jím byli: "Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce" (Mt 10,20); "on vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl" (Jan 14,26). A svatý Pavel  říká: "Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství" (Kol 3,16).

Musím tedy zaujmout postoj naslouchání, usilovat o pochopení a neustále hlásat toto niterné slovo Ježíše Krista: naslouchat mu s vírou, přijímat je s respektem a láskou, předávat je s věrností a důvěrou, mírností a mocí.


 

Za život světa

 

(Toto je moment, v němž se otevřeme přímluvám. Prosme Boha, aby skrze náš život i další bratři a sestry mohli prožít zkušenost naslouchání a dialogu.)

 

Odp. Chválím Tě, Pane mého života; k tobě pozvedám své dlaně.

 

(volně přejato ze "Škola Slova" kardinála Martini, 1991)

 

 

Předsedající: Otče, dopřej nám vynášet z našeho pokladu, kterým je evangelium tvého Syna, věci nové i staré, abychom tak zůstávali věrni tvé pravdě a v tvém Duchu postupovali v obnově našeho života. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, který s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. 

AMEN.

 

 

Závěrečný zpěv...

 

©  2001-2002 Kongregace Nejsvětější svátosti - Eucharistiáni (Equipe Tabghá)

 

 

Eucharistické hnutí | Eucharistiáni | Home

 



©2001 Kongregace Nejsvětější svátosti,  email: chrast@katolik.cz
tel. (0043) 1 597 81 17 (+ klapka : české 51 / 33 / 44; provinciál -německy 42)