Svoboda darovaná Bohem

 

Proč je třeba zde mluvit o svobodě? Proč právě na ni máme zaměřit svůj pohled na cestě hledání povolání? Odpověď je jednoduchá - na konci cesty rozlišování, když poznáš svoje povolání, přijde okamžik, kdy svoji svobodu odevzdáš, daruješ ji do služby nalezeného povolání. Je to nutné, aby mohlo existovat manželství, aby mohlo fungovat řeholní společenství, aby spolupráce kněží pomáhala biskupům... Darovat svoji svobodu není snadný krok, je to vždy do jisté míry uchopení kříže a následování Krista.  A abys mohl darovat svoji svobodu, musíš ji nejprve nalézt, musíš odhalit vše, co tě spoutává a nalézt sám sebe, svoji identitu, své "já" milované Bohem a tolik potřebné pro společenství církve. 

Než stavitel začne stavět, má si nejprve spočítat náklady na stavbu. To nás učí Pán Ježíš v evangeliu. Také vykročení konkrétním směrem v církvi je takovou stavbou. Proto je nutné před rozhodnutím pro manželství či zasvěcení spočítat náklady a porovnat se svým kapitálem. Kapitálem, který jsi na tuto stavbu dostal od Boha jsi ty sám, jsou to tvoje schopnosti, dary, tvé ruce, nohy, ... tvé zdraví či nemoc, otevřenost a velkodušnost, touha po dobře prožitém životě. I neúspěchy a porážky, nemoci, bolesti mohou být kapitálem pro novou stavbu. Všechno, co Bůh dává a dopouští má formu pozvání. Spočítej náklady a prostředky a uzpůsob jim svou životní stavbu, vždy může být velkolepým dílem, když využiješ vše, co máš... Nemusíš šetřit, můžeš dát všechno. Je to ta jediná stavba, na které v Tvém životě záleží vše ostatní. Má-li být dokonalá, pak nejen můžeš, ale musíš darovat vše.

Na tobě, na tvém hledání a rozhodnutí záleží, jaká stavba z tvé práce vyroste. Na tom, zda se rozhodneš darovat do ní opravdu vše pak bude záviset její kvalita. Ať už je tvým životním projektem kněžství, řeholní život či manželství, aby mohl být dostavěn, musíš dát vše. Nesmíš si nechávat zadní vrátka, která by mohla celou stavbu zbourat.

Když nedáš vše do manželství, pro které ses rozhodl, budeš vězněm sebe sama, žárlivosti, nedůvěry. Když daruješ vše, vyroste v tobě pokojná a radostná důvěra umocňující lásku. Když sám vše daruješ, budeš snadněji věřit ve stejný dar z druhé strany, od svého protějšku.

Když neodevzdáš vše co jsi a co máš, když se stále budeš ohlížet, ačkoli jsi položil ruku na Pánův pluh, nejsi Pána hoden. Bude jen otázkou času, kdy načatou práci vzdáš... Nebudeš moci být v životě šťastný, když neodevzdáš všechno. Když odevzdáš, budeš schopný také přijímat všechno, co ti Pán chce dát. Ze všeho, co vstoupí do tvého života se pak dokážeš radovat.

Budeš muset odevzdat všechny své schopnosti a dary a mezi nimi na prvním místě svoji svobodu. V manželství, v kněžství ani v řeholi a na jakékoli jiné cestě už nemůžeš dělat vše, co se Ti zlíbí, má-li to všechno k něčemu být. Když stavíš dům, můžeš roztloukat cihly na prášek, můžeš zazdívat okna, můžeš vchodové dveře umístit "šikovně" až pod střechu, aby se nedalo vstoupit, můžeš dokonce místo schodiště zbudovat prázdnou výtahovou šachtu... Můžeš všechno, ale má-li stavba k něčemu vypadat, musíš se umět takových možností vzdát. A nejen těch nesmyslných. Musíš se vzdát i všech těch vylepšení, které by mohly ohrozit rozpočet a tak celou stavbu.

A když se rozhodneš zapojit se do společné stavby, do manželství, řehole nebo třeba do stavby diecéze, musíš se umět podřídit společnému cíli a "šéfovi" stavby. Stavbyvedoucím je Bůh. Jemu jsou podřízeni "dělníci" na stavbě manželství - oba manželé jsou si rovni, ale aby byl pořádek a nemuselo být víc hádek, než je nutné, má žena být podřízena muži a muž má na oplátku ženu milovat - tak mohou být oba spokojeni, protože rozhodnutí bude vycházet z lásky a ne z demokracie, která je v dvojici nemožná a trojicí počínaje je vždy ten přehlasovaný nespokojený. Nejde o to získat víc hlasů, ale milovat - v lásce se podřídit a v lásce rozhodnout, tak žádný nemyslí na sebe a oba mohou být šťastní. "Jako Kristus miloval svou církev..."

V řádu to funguje zrovna tak. Všichni řeholníci jsou podřízeni Bohu a dobrovolně se podřizují i představenému, kterého někde vyberou ze svého středu, jinde je "přidělen" vyšším představeným. Představený pak nese za všechny zodpovědnost a je povolán rozhodovat v lásce k Bohu a bratřím. Tak, stejně jako ani v manželství, není vyloučena diskuse a množství názorů, pouze se zajistí, aby bylo zřejmé, kdo po vyslechnutí názorů a vlastním zvážení bude mít poslední slovo, které ostatní mají podpořit. Můžeš mít tisíc lepších řešení, ale právě teď po Tobě Pán nechce nic jiného, než aby ses dokázal přemoci a podřídit. Až přijde čas pro lepší řešení, vymyslí Pán způsob, jak k němu představeného přivést.

Také diecézní kněží při svěcení vkládají ruce do rukou biskupa a slibují úctu jemu i jeho nástupcům. Je jim delegována odpovědnost za část diecéze, za některou farnost, ale ve sporných otázkách se vždy podřizují svému biskupovi.

Tak je vždy také zaručen "rozhodčí" sporů v rodině, řádu i diecézi... Aby to mohlo fungovat, musíš darovat svoji svobodu.

Nemůžeš darovat, co nemáš. Svoji svobodu musíš nejprve objevit. Vymanit se ze zajetí hříchu, strachu, z nutkání skrývat své nedokonalosti... Potřebuješ objevit sám sebe, svoji "cenu" a jedinečnost. Potřebuješ prožít, že jsi vykoupen krví Krista - že samotný Bůh za tebe zaplatil ono tak vysoké výkupné, protože tě má rád takového, jaký jsi. A takového tě taky potřebuje - nemusíš čekat na svou dokonalost, můžeš se ihned vydat na cestu, kterou zvolíš, protože Pán tě potřebuje...

 

 Kontaktní informace | Eucharistická teologie & spiritualita | Knihovnička 
POVOLANÍ | Eucharistiáni | HOME 



©2000 Kongregace Nejsvětější svátosti,  email: chrast@katolik.cz
tel. (0043) 1 597 81 17 (+ klapka : české 51 / 33 / 44; provinciál -německy 42)