P. Lodovico Longari s.s.s.

OBSAH:

     Home | Apoštol eucharistie | Knihovnička | Eucharistiáni | Eucharistická spiritualita | Povolání

Postulace procesu blahořečení

Model eucharistického života

<OBSAH>


Krátká biografie

BIOGRAFICKÝ SOUHRN

Služebník Boží, P. LUDVÍK LONGARI, se narodil roku 1889 v Montodine (Cremona) jako jedenácté dítě svých křesťanských rodičů. Ve dvanácti letech vstoupil do semináře v Cremoně (r.1900). Roku 1912 byl vysvěcen na kněze a určen jako sekretář biskupa. Krátce potom se setkal s Kongregací Nejsvětější Svátosti a - přitahován spiritualitou svatého Petra Juliana Eymarda - vstoupil do noviciátu. Mezitím se rozpoutala První světová válka a on byl jako dobrovolník armádního lékařského sboru volán do první linie, kde setrval až do příměří stvrzeného roku 1918. V roce 1920 složil svůj řeholní slib ve španělském noviciátě, kde trávil dva roky následující po ukončení války. Vrátil se do Itálie, kde byl pověřen uspořádáním kněžského semináře kongregace, dočasně umístěného v Lodigiano. Od roku 1923 do roku 1935 byl v Ponteranice, v diecézi Bergamo, kde se zasvětil formaci mladých řeholníků nejdříve jako ředitel klerikátu a později jako novicmistr. V roce 1935 byl ustanoven provinciálem a v roce 1937 se stal generálním superiorem. V této funkci setrval dvanáct let. Potom se vrátil k práci novicmistra v Ponteranice (Bergamo) do formačního domu, který založil a tolik miloval. Zde zemřel 17. června 1963

<OBSAH>

Vliv jeho rodiny

Biskup diecéze Crema, Mons. Libero Tresoldi, určil směr našeho zkoumání, když řekl: "Prvotní pramen pro porozumění služebníku Božímu je příklad daný jeho rodinou." Činnost Svatého Ducha nad ním začala projevovat svou moc, když jej silně ovlivnily víra a hluboký křesťanský život rodiny a společenství. Jedenácté dítě se od rodičů, kteří se denně účastnili Eucharistie a modlitby svatého růžence, naučilo své první úkony eucharistické úcty a lásky ke Svaté Panně.
Kromě těchto příkladných rodičů nalezl moudrou a mírnou učitelku také ve své sestře Tereze, která mu vštípila nadšení pro Eucharistii a láskyplné přijímání svaté Boží vůle.
A pak zde bylo také farní společenství, kde - jak biskup potvrdil - "ještě dnes jsou Eucharistie a mariánská úcta centrálními prvky inspirace bohatého křesťanského života." A to je stále pravou hodnotou, která ještě dnes - třebaže za zcela jiných podmínek - může inspirovat každou rodinu.

<OBSAH>

Prvenství lásky

Zvláštní charakteristika, kterou můžeme okamžitě zahlédnout na Sluhovi Božím je žité svědectví a apoštolát spirituality, kam vnesl prvek expanze ducha skrze lásku, skrze lásku jako osobní zkušenost, skrze intimní lásku Boha. Uvědomil si tuto lásku, opojil se jí a zprostředkovával ji slovy i životem. Bohatě obdařen přirozenými dary i milostí přispíval k nastolení nové civilizace lásky, kterou církev tak toužebně vyhlíží.

Některé stránky dopisů, které napsal ještě docela mladý, nám to pomohou odhalit:

Volba řeholního života pro něj byla...

Vylil svoje srdce - slova a city navždy srostly v jedno. Mluví o Eucharistii, o čistotě a otevřenosti. Nechal se přitáhnout Chlebem a křížem. Jeho slova ukazují záblesky mystiky. Končí pozváním Ježíše: "Staň se sám sebou tím, že budeš přijímat mou lásku." To je základem, na kterém vystavěl svůj duchovní život.

<OBSAH>

Osobní život zcela "prostoupený Eucharistií"

Jeho setkání s Apoštolem Eucharistie, sv. Petrem Julianem Eymardem, určilo směr jeho dalšího žití, centrum spirituality a zdroj života. "Eucharistie je to, co mé srdce potřebuje. Bez Eucharistie je život nemožný."

Nasměrování jeho myšlenek a modliteb k Eucharistii se v jeho životě utvrdilo, stále rostlo a zjednodušilo všechny jeho duchovní aktivity. Ve světle Eucharistie viděl všechna velká tajemství dějin spásy: stvoření, Trojjedinost, vtělení, Ježíšovy zázraky, vzkříšení... Byla to Eucharistie, na kterou zaměřil své meditace o kněžství, blíženské lásce (caritas) a pokoře. Z toho čerpal sílu k umění čelit utrpení, zkouškám, těžkostem a odpovědnosti. Viděl Eucharistii jako reálnou přítomnost Pána, danou v požadavku , aby byla adorována. S živoucí vírou vztáhl eucharistickou úctu na čtyři cíle zasvěcení: adoraci, díkůvzdání, smír a prosby.

Samozřejmě tehdy ještě nebyla šíře a bohatství eucharistické nauky II. Vatikánského koncilu: otec Longari byl mužem své doby. Nicméně jeho intenzivní vztah k Eucharistii, prostoupený vírou a láskou, se odrážel v jeho slovech a byl živen životem modlitby a adorace, ať už v době První světové války kdy byl v přední linii a poklekal před monstrancí vztyčenou ve svém stanu, nebo v pozdějším období, kdy byl svými povinnostmi generálního superiora nucen k neustálým cestám.

Jeho způsob nebyl způsobem teologa, jenž intelektuálně rozpracovává naukové bohatství zjeveného tajemství, spíše byl mužem ducha, který hovořil příklady svého vlastního života, silou lásky vyburcované kontemplací víry, ...skrze svědectví života tvárněného samotným Bohem.

Jeho vnitřní život, zaměřený k Eucharistii, vyšlehl v plamen apoštolátu, který můžeme pozorovat ve třech hlavních rovinách: ve vedení jeho řeholní rodiny, ve formaci mladých řeholníků a v jeho práci pro posvěcení kněží.

<OBSAH>

Představeným Kongregace Nejsvětější Svátosti

Jeho dar rozhodné a pevné, ale zároveň laskavé a otcovské povahy, spojený s pochopením srdcí ostatních se brzy ukázal jako cenný pro vedení společenství. Proto jej vidíme nejprve jako místního superiora, později provinciála a nakonec jako Generálního superiora celé kongregace.
Otec Ludvík Longari, přijímal kříž odpovědnosti, v obtížném čase přeměny centrálního vedení na členění do provincií, s téměř osobním utrpením a nesl jej taktně, s darem velkorysosti, otevřenosti a tolerance.
Inspiroval se z příkladu zakladatele, jehož učení předával ostatním. Osvěžil, aktualizoval a tlumočil jeho poselství v původním duchu způsobem, jenž odpovídal jeho vlastním zvláštním darům. Jak žádoucím učinil eucharistické povolání svým nadšením být členem rodiny Nejsvětější Svátosti... "Naše povolání je nádherné, krásné jako krása Ježíše, vznešené jako vznešenost Ježíše, vřelé jako láska Ježíše, neposkvrněné jako neposkvrněnost svaté Hostie!"
Spatřoval v rodině Nejsvětější Svátosti dar, který Bůh dal církvi v době nedostatku vřelosti s příkazem postavit do středu Eucharistii, vynést ji ze svatostánků ke slavné adoraci. Viděl v ní hnutí, které již vedlo k Eucharistickému kongresu a za pontifikátu Pia X. k doporučení častého svatého přijímání a přijímání dětí. Viděl v ní kult neustálého výstavu se stálou denní i noční adorací. A jak mnoho pracoval pro získání nových povolání a doslova otevřel kongregaci pro expanzi v dvaceti osmi založeních nových domů ve čtrnácti národech a v misijních zemích. Ale především se snažil vést kongregaci v jejím duchu k velké vroucnosti modlitby a k věrnosti eucharistické adoraci. Pro Eymardovu rodinu, nejprve v Itálii a potom po celém světě, byl dechem jara.

<OBSAH>

Formátor mladých

Do formace mladých řeholníků byl zapojen po mnoho let. Nejprve v letech 1920 - 1931 a pak od roku 1949 do své smrti. Jeho metoda, podobně jako u sv. Jana Bosca, byla ve vedení vlastním příkladem, v probouzení nadšení představením krásy ideálu a okoušením Pánovy lásky, okouzlením pro ctnost a totální sebedarování, které odpovídá potřebám srdcí mladých.

Svědectví, které bylo vydáno o jeho formační metodě je velmi důležité:

Ačkoli vedl mladé k sebezáporu, vždy z něj silně zářilo prvenství lásky.

Upřednostňoval mírný styl vedení a směřoval raději k přesvědčení mladých a k tomu, aby porozuměli, než aby se choval panovačně.

<OBSAH>

Neobyčejný zájem o kněze

Otec Ludvík měl zvláštní charisma pro kněze, a stejně jako zakladatel kongregace, otec Petr Julian, je označoval za "násobitele Eucharistie." Miloval je, pomáhal jim otevřít se Pánu a být šťastnými ve svém zvláštním, osobním povolání. Ve své službě vždy ukazoval přednostní zájem o kněze. Nedá se ani sečíst, kolikrát se vzdaloval, aby kázal kněžím a bohoslovcům. Kázal tak po celé Itálii stejně v řeholních institutech, jako v seminářích. Nacházíme na seznamu benediktiny, basiliány, dehoniány, montfortské otce, trapisty... Mezi semináři to byl onen římský stejně jako Propaganda víry, Venegono, Molfetta, Bergamo. Navracel k potřebě modlitby a lásky k Bohu. Hovořil o Eucharistii, vynášel z nadbytku bohatství svého srdce a vždy našel vhodnou příležitost ke zmínce o Ježíši v Eucharistii, ať už mluvil na jakékoli téma. "Ze svých rekolekcí si nepamatuji na žádné, které by se podobaly těm od otce Longariho, s takovou zbožností a naukou, prostoupené, téměř provoněné Eucharistií..." A ještě mnohem více než svými slovy to vše vyjadřoval svojí prostou přítomností.

Neznámý svědek, kněz, jej popsal těmito slovy:

A pokračoval svůj popis působivým přirovnáním: Byl kněz, adorátor, ale vypadal jako někdo, kdo byl od přirozenosti zrozen jako básník nebo letec!

V jeho posledních letech, kdy už nemohl jezdit tak daleko do okolí, přesto neukončil svůj styk s kněžími. Vítal je jako otec, když jej přicházeli navštívit. Přicházelo jich mnoho, mnozí v obdobích zkoušek nebo v potřebě poučení a osvícení. Velká část z nich za ním byla poslána biskupem z Bergama. A "léčebná kůra", kterou jim nabízel? Pomáhal jim, aby se slavení eucharistie znovu stalo centrálním momentem každého dne. Klíč, recept: "Pěstuj si smysl pro potřebu dát Bohu své srdce do vlastnictví!"

<OBSAH>

Přinesl cit pro radost z Eucharistie

Byl to biskup z Bergama, Msgre. Giulio Oggioni, který tímto výrazem shrnul aktivity služebníka Božího, otce Ludvíka ve své diecézi. Zdá se nám to důležité a může to jistě být rozšířeno i za hranice diecéze, když v obtížných okamžicích, jenž přerušily jeho horlivou práci, přesto nepřestal ohlašovat tuto radost.
Když už byl knězem a řeholníkem Nejsvětější Svátosti, trávil dobu První světové války v přední linii jako voják připojený k lékařskému sboru. Můžeme si snadno představit těžkosti a nebezpečí. Ale on na tuto dobu vzpomínal jako na velmi pěkné období svého života. Prožil je skutečně jako kněz. Přeměnil svoji úzkou vojenskou boudu v kapli - ráno pro jitřní mši a pak pro výstav na dobu adorace. Jeho torna ozdobená květinami a svíčkami sloužila jako svatostánek... Všude kolem byla zkáza, jámy po vybuchlých granátech, zápach krve a hvízdání kulek. Můžeme si také představit únavnou práci při ošetřování zraněných, při jejich převozu do nemocnice a při pohřbívání zemřelých. Jednou se chopil příležitosti pečovat o jednoho raněného majora a dával mu své přátelství, přestože byl tak zraněný, že neměl naději na život. Velmi silně proti jeho smrti bojoval.
Všude kolem něho bylo mnoho posměšků na kněze, nakažená morálka..., jak to popsal jeden jeho přítel. Při vzpomínkách ale otec Ludvík pouze říkával: "Kolik pokoje a bezpečí v srdci! Děkuji ti, Ježíši, za Eucharistii, za tvou lásku! Pomoz nám přinášet užitek ze hřivny Eucharistie, kterou jsi nám svěřil."
Další válku, druhou světovou, prožil již jako generální představený kongregace. Když mu po 18. září 1943 bylo znemožněno vizitovat jednotlivé domy, využil příležitosti k přijímání pozvání, aby kázal. Bylo mnoho takových pozvání, protože jeho jednoduchý, ale přesvědčivý styl otevíral brány srdcí. Zasvěceným duším vytyčil cesty života velkodušnosti. Mnoho klášterů a konventů hledalo jeho pomoc. Dával jejich srdcím růst. Užíval slova: "než naplánuješ reformu, nejprve si zjednej pokoj ve svém srdci."
To byl styl jeho kázání, směrovaných i k těm nejpotřebnějším, se kterými přicházel do styku během "čtyřicetihodinových" pobožností, které často vedl. Zde měla jeho radostnost a veselost milovaný předmět - milostiplnou lásku Ježíše, neboť On "z lásky učinil svátost, Eucharistii!" "Musíme být služebníky milosti." A k přesvědčení používal příklad :

Jeho rady můžeme shrnout do následujícího. Pro ty, kdo nejvíce potřebovali odpuštění: "Vyznej svoji ubohost a nedostatečnost a pak se zcela spolehni na jeho milost." Pro všechny duše: "Náš život je jako čistá stránka, na kterou Pán neustále vpisuje slovo LÁSKA" Tak otevíral své srdce všem.

<OBSAH>

Muž Církve

"Světec nežije sám pro sebe, je zázračným darem Boha pro jeho církev a bratry" Tato slova vyslovil sv. Petr Julian Eymard.

Jakým typem člověka potom byl náš otec Ludvík? Může být představen především jako člověk neobyčejné hloubky muže Církve, který byl darován pro potřeby své doby. Ve svém nejhlubším nitru se zcela ztotožňoval s učením Církve a sděloval je s úžasnou vírou.

Oddaný syn papeže Pia XII často žádal Svatého otce o osobní audienci, když měl nějaký závažný problém.

Své sestře sdělil tajemství:

Doba, ve které žil, byla pro Církev těžká i slavná zároveň. Byla to éra velkého kontrastu: na jedné straně překvapující vědecký a technický pokrok, na straně druhé, pokud jde o morální závazky, neproniknutelné temno jako výsledek ztráty jasného vědomí Boží přítomnosti. Pak se zde ale objevilo požehnání v podobě koncilu - a jaké to bylo překvapení! Náš Služebník Boží, otec Longari, zažil pouze počátky koncilu a nestihl si užít radosti z jeho ovoce ani vstoupit do nového klimatu pastoračního a liturgického života. Zemřel po ukončení prvního zasedání, v červnu 1963, sotva čtrnáct dní po smrti nezapomenutelného papeže Jana.

Jaký je dnes jeho význam pro nás? Pomáhá připravenosti duše, sebeformaci na základech přinášejících poslušnost a věrné přijímání vůle Boha. Učí nás žít ve víře, poslušnosti a s velikou láskou k Církvi stejně jako v otevřenosti srdce pro přijetí historických událostí jako Boží vůle. Pomáhá nám žít v atmosféře vnitřní svobody a pokoje tváří v tvář všem situacím lidského života. Ti, kdo došli k sebepoznání z jeho učení, byli schopni přijímat dění a změny v nadpřirozeném světle jako dar. Bůh je báječný ve způsobu, jakým posílá předchůdce, aby mu připravovali cestu! Jsme přesvědčeni, že nám otec Ludvík bude i nadále pomáhat z nebe svojí přímluvou. A především v tom je tedy dnes jeho význam pro nás!


Shrnutí biografického náčrtu služebníka božího, P. Ludvíka Longariho, na žádost "Citta Nuova Editrice" pro zahrnutí v seznamu "Bibliotheca Sanctorum" vydávané touto společností.

<OBSAH>

Nutnost "FAMA SANCTITATIS" (pověsti svatosti)

Pro zdárný průběh beatifikace je třeba, aby Služebník Boží byl znám a vzýván věřícími. Protože náš otec Longari byl generálním superiorem Kongregace, je vhodné, aby byl učiněn známým v různých zemích.

Jak bylo řízení započato

Rostoucí počet studií o Eucharistii znovu upozorňuje především na věrné stavení tohoto božského tajemství do středu života a poslání Církve a každého jednotlivého věřícího. Tyto okolnosti činí vhodným a významným pro náš čas, abychom se zasadili o lépší poznání věřícími a o povýšení tohoto velikého apoštola Eucharistie a slávy našeho kněžstva k úctě oltářů. (Z petice biskupa a mnoha kněží diecéze Crema - 10. listopadu 1983)

<OBSAH>

Jeho význam v naší době

Co je třeba ještě objasnit, je právě důležitost této kauzy pro naši dobu. Otec Longari předával nového ducha nejen uvnitř kongregace, ale i všem kněžím; započal hnutí obnovy ve stylu formace kleriků a v kněžském životě. Rozšiřoval všude ducha společenství, svobody, pokoje, upřednostňování modlitby, která žene apoštolát. Všechny tyto hodnoty jako proroctví předešly "letnice" II. Vatikánského koncilu o dvacet let. (Ze "Supplice libello" pro uvedení kauzy blahořečení v diecézi Bergamo, 29. června 1989)

<OBSAH>

 

Modlitba:

Svatá Trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, věříme, že jsi jeden a jediný Bůh, všemohoucí a milosrdný a děkujeme Ti, že jsi nám dal kněze a bratra Ludvíka Longariho jako učitele a ochránce mnoha kněžských a řeholních povolání a jako duchovního vůdce a vzor pro náš život. Vlož do našich srdcí planoucí lásku k Eucharistii a k Neposkvrněné Panně.

Prosíme Tě o oslavení Tvého služebníka, učiň jej znamením své svatosti pro kněze a pro všechny povolané v srdci Církve.

Ve jménu Ježíše a na přímluvu tohoto Tvého služebníka také nám uděl svou milost, kterou potřebujeme. Amen

 

<OBSAH>

Informace:

Kdokoli, kdo potřebuje bližší informace, tištěné materiály nebo obrázky, nebo chce podat zprávu o obdržených milostech, může psát na adresu:

Postulazione Causa Servo di Dio:
P. Lodovico Longari, SSS
Via G.B. De Rossi, 46
00161 Roma
Itálie

Zprávu o obdržených milostech na přímluvu otce Ludvíka Longariho sss. můžete zasílat také v češtině na adresu našeho kláštera:

"beatifikace P. Longari"
Eucharistinerkloster
Brückengasse, 5
A - 1060 WIEN
Rakousko

chrast@katolik.cz

 <OBSAH>

Home | Apoštol eucharistie | Knihovnička | Eucharistiáni | Eucharistická spiritualita | Povolání



©2000 Kongregace Nejsvětější svátosti,  email: chrast@katolik.cz
tel. (0043) 1 597 81 17 (+ klapka : české 51 / 33 / 44; provinciál -německy 42)