Evropský noviciát Eucharistiánů

Konvent a komunita


Letecký pohled na konvent svatého Františka s kostelem Zvěstování Panně Marii. Konvent, jako celé Cortemaggore vznikl před více než 500 lety, kdy jej nechal vystavět tehdejší knížecí rod Pallavicinů. Ti zbudovali v podstatě celé Cortemaggore jako hlavní centrum svého knížecího státu. V konventu byli od počátku bratři sv. Františka. V roce 1986 poslední bratři odešli a konvent bezplatně předali do užívání naší kongregace. Od té doby zde byl italský scholastikát eucharistiánů, zpočátku s 18 studenty. Klášter neužíváme celý. Levý trakt je v prvním patře v užívání mateřské školky, první patro přiléhající ke kostelu tvoří stará františkánská knihovna a v nám nejbližší části je městská knihovna. Pod ní je naše misijní centrum s výstavním sálem předmětů z misií, kde najdete vše od indiánských čelenek, starých afrických zbraní a sošek ze slonoviny až po koberce a krokodýlí kůže. Obytnou část tvoří tedy jen 22 cel v prvním patře protilehlého křídla konventu a pod nimi v přízemí.refektář s kuchyní a společenskou místností. 
 

 

 

 

Kolem celého františkánského konventu byly velké zahrady a parky. Z nich dnes ke konventu patří již jen polovina. Část z ní vidíte na fotografii nahoře. Pokračuje sadem ovocných stromů (především třešní, fíků a khaki) vpravo od kláštera. Osa klášterního kostela pokračuje ulicí (vlevo), která dříve byla součástí klášterního parku. Z parku se dodnes zachovala jen část vpravo od této cesty. Vlevo jsou zahrady nově postavené bytovky.

 

 

 

Kostel s konventem byl dokončen a vysvěcen v roce 1497 a je jednou z charakteristických staveb tohoto období, spojuje  pozdní románský styl se začínající gotikou. Později k němu přibyly ještě barokní kaple, přistavěné vpravo boční lodi třílodní baziliky.  Nejznámější a nejlépe vyzdobená je první kaple, kde je znázorněno Zvěstování. (na fotografiích dole) 

 

 

Vpravo vidíte stropní malbu znázorňující Boha Otce, který chce být přítomen okamžiku Zvěstování a tedy okamžiku Vtělení Syna. Pomáhají mu andělé, kteří v baroku nesmějí chybět. Okolo z balkónů přihlížejí všichni svatí a světice Boží. Vlevo dole je nástěnná malba znázorňující tři z proroků a svatých, kteří o Zvěstování hovořili. V rukou drží příslušné úryvky ze svých spisů. Hlavní oltářní obraz kaple (vpravo dole) znázorňuje samotné zvěstování. Panna Maria je na něm obklopena několika světci, holubici znázorňující Ducha Svatého můžete zahlédnout v horní části rámu.

 

 

 

Hlavní loď kostela, je vpředu korunována mramorovým oltářem, za nímž je historický františkánský chór, jemuž vévodí namalovaný "oltář", v jehož středu je zasazena milostná socha Panny Marie. Oltářní mramorová  mensa byla po koncilní liturgické reformě oddělena od zbytku oltáře a svatostánku a vysunuta blíž k věřícímu lidu. Její původní místo obsadily židle celebrujících kněží.

 

 

 
Ve všední dny zimního období slavíme mši svatou v kapli, v niž byla proměněna původní sakristie. Zde také míváme své hodiny adorace a scházíme se tu ke společné modlitbě breviáře. 
 

 

 

Nahoře první dvě fotografie ukazují to, co jsem jako první zahlédl z kláštera po vstupu, kdy nás uvítal otec superior. Velký dřevěný kříž se známou ikonou Boží Trojice u Abraháma v Mamre a mramorové schodiště s kaktusem a obrazem Panny Marie s dítětem Ježíšem. Vpravo pak je detail svatostánku - v dřevěné části je symbol eucharistie - ryba a koš chlebů, které Ježíš rozmnožil a nasytil velký zástup lidu. Samotný svatostánek pak nese symbol dvou holubic. Jedna pijící z poháru může být symbolem čisté duše přistupující ke Stolu Páně. Druhá, která se snáší nad pohár symbolizuje Ducha svatého - který nejprve sestupuje na dary chleba a vína, aby je posvětil a proměnil v Kristovo Tělo a Krev a který je během eucharistické modlitby vzýván, aby stejně posvěcoval a proměňoval i věřící lid, který má na Těle a Krvi Krista podíl.
 

 

 
Takto vypadá naše refektorium. Stejně jako kostel se mi ani refektorium nepodařilo vyfotit pořádně. V tmavém dřevěném obložení tedy zanikají původní místa jednotlivých řeholníků s původními stoly. Ty obepínaly dokola celou místnost a řeholníci seděli pouze z jedné strany stolů zády ke zdi. V dřevěném obložení měl každý vyřezané své místo. Dnes užíváme stůl uprostřed. Je to pohodlnější a můžeme se při jídle bavit. (Dříve se v klášteřích při jídle četlo z životů a děl svatých nebo z Písma, tento zvyk se dodnes drží v tradičnějších a kontemplativních klášterech). Naše charisma rostoucí z Eucharistie ale podtrhuje moment společenství, a společné jídlo je jedním z momentů, kdy si můžeme povídat - společné jídlo je důležitým bodem při budování jakéhokoli společenství, i rodiny. V komunitě je nás dvanáct. Jeden z nás je teď ale na další rok v afrických misiích a většina našich kněží je velmi často na cestách (máme zde misijní centrum a centrum lidových misií, což s sebou nese povinnosti po celé Itálii i v Africe). 
   

HOME | Noviciát

Rozlišování povolání | Eucharistická teologie & spiritualita | Knihovnička


©2001 Kongregace Nejsvětější svátosti,  email: chrast@katolik.cz
tel. (0043) 1 597 81 17 (+ klapka : české 51 / 33 / 44; provinciál -německy 42)