Evropský noviciát Eucharistiánů

Zahájení


Po přípravě v postulátu, který pro mne trval 18 měsíců a pro Gabriele něco málo přes dva roky (během postulátu studoval dva roky filosofii, což já jsem "stihl" ještě předtím na fakultě teologie v Olomouci jako bohoslovec Brněnské diecéze), se přiblížil den našeho vstupu do noviciátu a tedy řádný začátek řeholního života. Tento den byl původně stanoven na 8.prosince, Slavnost Početí Panny Marie, ale protože jsem měl ve Vídni drobné potíže se získáním italského víza a tedy jsem se nestihl včas naučit italsky a musel se zdržet ještě čas ve škole ve Florencii, byl den "D" přesunut na 6.1.2001. Obřad přijetí  noviců probíhal v rámci 2. nešpor slavnosti Zjevení Páně. Nešpory jsme se jako obvykle modlili před vystavenou Nejsvětější svátostí, vedl je otec superior.

 

Po superiorově kázání, v němž - vycházejíc z naší řehole - připomněl nejdůležitější aspekty řeholního života, na jehož začátku stojíme, přednesl novicmistr, otec Guglielmo Rota, krátce o smyslu a nedlouhé historii "kříže noviciátu", který jsme v zápětí oba přijali - po přednesení naší prosby o přijetí do noviciátu a toho, co od noviciátu očekáváme (obě fotografie dole).

Tyto stříbrné křížky mají vpředu znamení rozlámaného chleba, symbol eucharistie, vzadu pak každý nese jméno světce, který je nějakým způsobem s Eucharistií spojen a který bude od tohoto okamžiku jeho zvláštním patronem. Já tak přijal za patrona sv. Josefa a Gabriele přijal jako svého druhého patrona sv.Jakuba.

 

 

Gabriele na svém stříbrném křížku 

objevil jméno S.IACOBUS

 

  

Já přijal kříž, na němž bylo vyryto: S.IOSEPH

 

 

 

Nešpory pak skončily obvyklým způsobem a na závěr bylo svátostné požehnání. Potom jsme museli pořídit ještě dvě fotografie pro "média".  Článek o začátku našeho noviciátu pak vyšel v časopise Cenacolo, v místní ročence vycházející každoročně při příležitosti všeobecné výstavy v Cortemaggiore, který se koná vždy o neděli nejbližší svátku svatého Josefa, 19.3. Drobnější zmínky vyšly v několika lokálních novinách. 

  

Giacomo e Giuseppe

 

Giuseppe e Giacomo

 

Nemohli jsme vynechat ani společnou fotografii s některými z otců naší komunity a se sestrami, které se podílí na životě farnosti zvláštními službami. Ta sestřička úplně vlevo se stará o drogově závislé, chodí po vězeních a vyhledává lidi, kteří potřebují pomoc. Ty pak shromažďuje v místním "Domě rodiny", kde společně žijí velmi přísným životem a hledají cestu ven, cestu z pekla, do něhož neuvážlivě vstoupili. Maličká sestřička úplně vpravo vede místní oratorium dona Bosca. Tam se zapojujeme i my dva novicové vyučováním katechismu a částečně "organizací volného času" dětí a mládeže. Třetí sestřička se stará o chod fary samotné. Hned za ní, třetí z leva, je zástupce mého provinciála, otec Josef Wenger.

  

 

 

Večer jsme pak společně s otcem Josefem (viceprovinciál naší provincie sv.Jana evangelisty) a otcem Albertem hráli karty. (vpravo - Alberto, když hraje karty, má veliké štěstí a zdaleka by do něj člověk netipoval, že je osůbkou, která má na svědomí italské národní eucharistické kongresy už po pěknou řádku let. Navíc je lidovým misionářem a velmi často dává rekolekce a exercicie kněžím, dala by se o něm napsat velmi veselá kniha - třeba o jeho cestách vlakem, při nichž ztrácí orientaci a tak často přejede cílovou stanici nebo splete vlak. Jednou tak ve Florencii sedl na vlak do Říma a probudil se v Bologni - což je opačným směrem. Když působil v eucharistickém centru v Ponteranice, našel v klášterní zahradě dvě mrtvá těla a obvinili ho z vraždy, než se vše podařilo objasnit. Při každém jídle má takovou spoustu veselých historek, že běžný člověk by potřeboval několik životů, aby je všechny nastřádal.) Společně se modlíme, společně jíme, podle možností společně pracujeme a je dobré trávit alespoň občas společně i volný čas - třeba hraním karet. Volného času ale ubývá s nároky novicmistra a s přípravou na naši činnost v oratoriu dona Bosca.

 

 

Kromě společných chvil modlitby posvátného oficia, společné mše svaté a hodin adorace se každé ráno po snídani, v 8:45 scházíme s novicmistrem nebo některým z hostujících "přednášejících" a vyslechneme určitou moudrost. Začali jsme úvahami o povolání, řeholních slibech, následovaly obecné úvahy o modlitbě, adoraci. Průběžně se budeme hlouběji seznamovat s naší řeholí s charismatem zakladatele a historií kongregace. Po přednášce a chvíli samostudia je čas vyhrazený práci, většinou je potřeba něco uklidit, opravit, připravit... Jednou z dalších činností, v níž se střídáme je starost o sakristii, přípravy kostela a kaple na mši svatou... (Na fotce je vpravo je fr.Giacomo upravující vzhled svíček.) Po obědě pak máme siestu, kterou každý užívá jak dovede. Někdy je potřeba si odpočinout, jindy je potřeba ještě něco připravit či udělat, nebo si třeba čteme. V 16:00 je mše svatá, při níž se střídáme v ministrování a hned po ní začíná adorace, během níž každý může alespoň hodinu strávit s Pánem. Zbytek času do nešpor využíváme buď k práci s dětmi v oratoriu nebo studiem. Adorace končí nešporami v 19:10 a o půl osmé máme večeři. Po každém jídle všichni společně umýváme nádobí, po večeři většina sleduje zprávy, někteří pak sledují ještě nějaký film nebo se rozejdou za prací, občas ještě hrajeme karty. Až do ranních chval v 7:30 máme volno. I na spánek je tedy v noviciátě času dost.

 

HOME | Noviciát

Rozlišování povolání | Eucharistická teologie & spiritualita | Knihovnička


©2001 Kongregace Nejsvětější svátosti,  email: chrast@katolik.cz
tel. (0043) 1 597 81 17 (+ klapka : české 51 / 33 / 44; provinciál -německy 42)