Řehole
eucharistiánů

  Kongregace Nejsvětější svátosti  

 

  
Eucharistická teologie & spiritualita | Home | Apoštol eucharistie | Povolání

 

OBSAH:

  
I. UCHVÁCEN BOŽÍ LÁSKOU

1. Název kongregace
2. Zakladatel
3. Naše poslání
4. Duch Kongregace
5. Řeholní společenství
   
II. VOLÁNÍ EVANGELIA
6. Cesta našich komunit
7. Společenství se zmrtvýchvstalým Pánem
8. Jednota a rozdílnost
9. Společenství a obrácení
10. Společenství a poslání 
(úbor)
11. Společné schůzky společenství
12. Nemocní a staří řeholníci
13. Smrt - velikonoční událost
14. S Pannou Marií
   
III. RADIKÁLNÍ ODPOVĚĎ
15. Řeholní sliby
16. Čistota
17. Chudoba
18. Opatrování statků
19. Poslušnost
20. Hledat Boží vůli
   
IV. “NA MOU PAMÁTKU.”
21. Centrální bod: slavení eucharistie

A) U STOLU SLOVA A CHLEBA
22. Boží slovo
23. Modlitba hodinek
24. Slavení eucharistie a dějiny spásy
25. Dílo spásy
26. Eschatologický rozměr
27. Slavení eucharistie a život

B) V INTENZIVNÍM OVZDUŠÍ MODLITBY
28. Slavení eucharistie a modlitba
29. Odpověď na jeho přítomnost
30. V dynamice eucharistie
31. Výstav Nejsvětější svátosti
32. Účast věřících

C) JAKO CÍRKEV SLOUŽÍCÍ SVĚTU
33. Povzbuzeni svatým zakladatelem
34. Eucharistie - pramen našeho poslání
35. Ve spojení s církví
36. Prorocké poslání
37. Povolání k sociálnímu nasazení
38. Povolání k jednotě
39. Ve službě Božího slova
40. Liturgie
41. Ve službě farního společenství
42. Místa modlitby a rozjímání
43. Účast na našem ideálu
44. Ve službě kněžím
45. Tisk a komunikační prostředky

 

Toto je pouze duchovní část řehole, následují organizační záležitosti, systém správy a vedení kongregace, vstup nových členů, formace... (až do článku 102, který je zněním řeholního slibu). Celý text je potom podrobně vysvětlován a vykládán v komentáři. Řeholi doprovází rovněž Generální stanovy, které jsou pak v provinciích a jednotlivých domech doplněny vlastními stanovami upravujícími život pro místní podmínky.

 

I. UCHVÁCEN BOŽÍ LÁSKOU

1. Název kongregace

Sjednoceni ve jménu Pána jsme povoláni žít v církvi jako bratři. Inspirováni naším zakladatelem sv. Petrem Juliánem Eymardem tvoříme Kongregaci Nejsvětější svátosti, klerikální institut papežského práva, který sestává z kněží, jáhnů a bratrů. Naším ideálem je žít v plnosti tajemství eucharistie a ukazovat její význam, aby se přiblížilo království Kristovo a světu aby byla zjevena Boží sláva.

2. Zakladatel

Vyburcován náboženskou nevědomostí a lhostejností hledal sv. Petr Julián Eymard odpověď na problémy své doby. Nalezl ji v Boží lásce vysvítající zvláštním způsobem z Kristově daru - eucharistie. Byl touto láskou uchvácen a zvěstoval ji svým současníkům.

Aby zajistil Panu Ježíši Kristu přítomnému v eucharistii opravdové a věrné klanitele, jakož i horlivé šiřitele jeho lásky, ukázal tuto novou formu života v církvi svým společníkům.

V přesvědčení, že život může být plně eucharistický pouze tehdy, když je zasvěcen Bohu i člověku, zanechal nám příklad souhry kontemplace a apoštolské činnosti. Jeho intenzívní život adorace, jeho apoštolát zaměřený na mši a sv. přijímání, jeho snaha dovést lidi v rámci slavnostního výstavu k adoraci Pána, jeho působení ve službě všem, s mimořádnou láskou ke kněžím a chudým: Celý jeho život je svědectvím o jeho plné oddanosti Kristu.

 

3. Naše poslání

V následování otce Eymarda je naším posláním, odpovědět na hlad lidí a zpřístupnit jim poklady boží lásky skryté v eucharistii.

Protože žijeme z chleba, který byl dán pro život světa, zvěstujeme v díkůvzdání Pánovo velikonoční tajemství a skrze prodlouženou modlitbu, adoraci a rozjímání, přijímáme Ježíše Krista v jeho eucharistické přítomnosti.

Poznamenáni svátostí Nové smlouvy, která nás osvobozuje z panství hříchu, pracujeme na výstavbě Kristova těla. Svým životem a činností máme podíl na poslání církve, aby byla eucharistie slavena opravdově; aby byli věřící úžeji spojeni s Pánem pomocí eucharistické adorace v rámci výstavu; aby se zasadili o obnovu svých křesťanských společenství a pomáhali osvobozovat lidi a společnost z moci zla.

V Duchu svatém stojíme na straně chudých a slabých a bojujeme proti všemu, co snižuje lidskou důstojnost. Zvěstujeme spravedlivý a lidský svět a čekáme na Pánův příchod.

 

4. Duch Kongregace

Nemohli bychom žít z eucharistie, kdybychom nebyli oživeni duchem, v němž Kristus dal svůj život za život světa.

Když Pán vydal své tělo a svou krev a zvěstoval tak učedníkům novou smlouvu, učinil to z lásky.

Jako účastnící jeho oběti, chceme sloužit božímu království a naplnit tak apoštolovo slovo: “Už nežiji já, nýbrž žije ve mně Kristus.” (Gal 2,20)

 

5. Řeholní společenství

Boží láska a naše povolání nás sdružují v církvi. Tvoříme živé řeholní rodiny, kde se všichni v pravdě milují.

V ochotě uposlechnout výzvy Ducha a v pozornosti k potřebám lidí, stávají se naše společenství místem modlitby, smíření a oslavy, jako i znamením a kvasem jednoty, kterou svět hledá.

Abychom uskutečnili tento ideál, skládáme řeholní sliby podle těchto Pravidel života.

 

 

II. VOLÁNÍ EVANGELIA

6. Cesta našich komunit

Slovo Boží nás volá a shromažďuje. Doprovází nás a osvěcuje cestu našim krokům. Pravidla života nám ukazují naši vlastní životní cestu podle evangelia v církvi. Sjednocují nás, abychom plnili týž plán života a poslání.

7. Společenství se zmrtvýchvstalým Pánem

Podle vzoru učedníků, kteří byli “jedno srdce a jedna duše”, odevzdáváme svůj veškerý majetek společenství. Přítomnost zmrtvýchvstalého Pána připomíná naše ochota být zajedno ve svých snahách a ve způsobu života. Službou bratřím se staneme Kristovými svědky. Pán nás zve, abychom den co den prožívali jeho Velikonoce.

8. Jednota a rozdílnost

Každé společenství sestává z osob které se liší podle schopností, úkolů a životních osudů. Tato různost zjevuje bohatství darů jednoho Ducha. Kristus boří veškeré hráze a vytváří jednotu, v níž je jednotlivec vyzván, aby žil jako bratr mezi bratry. Mladí i staří řeholníci, zdraví i nemocní - všichni jsou plnoprávnými členy jednoho společenství.

 

9. Společenství a obrácení

Protože každé řeholní společenství prochází zkouškami i slabostmi, musí se neustále obnovovat ve světle Božího slova a v atmosféře vzájemného porozumění. V Božím duchu může společenství na základě událostí rozeznat, co přispívá k jeho obnově. Při zkoumání vlastního života se učíme navzájem si lépe rozumět.

Odpuštění proměňuje skutečnost hříchu v milost. Každý člen ať přijímá často svátost smíření a společenství ať čas od času slaví bohoslužbu pokání. Tím umožní společenství každému, aby se rozvíjel ve vzájemnosti víry, přátelství a života.
 

10. Společenství a poslání

Společenství nemá svůj účel v sobě samém, nýbrž se snaží, aby se stalo místem hledání Boha a zprostředkovalo lidem jeho lásku. Sdílí život s ostatními lidmi, a usiluje žít evangelium ve všech jeho rozměrech.

Plán společenství je konkrétně vyjádřen v jeho jednotě s posláním církve. Rozhodující měrou ovlivňuje pak životní styl společenství. V našich domech má společenství k dispozici pro svůj život místnosti ticha, modlitby a studia. Ve zvláštních prostorech rádi přijímáme hosty.

Abychom byli informováni o událostech a o životě lidí, s moudrostí a obezřetností používáme sdělovací prostředky.

Co se týče úboru, zachováváme všeobecné právní normy církve pro kleriky.
 

11. Společné schůzky společenství

Životní síla každého společenství spočívá z velké části v tom, že se konají společná setkání, na kterých si bratři pravidelně sdělují své radosti a problémy.

Dny duchovní obnovy a roční exercicie, které se konají v důležitých obdobích, slouží k načerpání nové síly.

Při našich setkáních přezkušujeme program společenství i náš podíl na jeho uskutečnění.

 

12. Nemocní a staří řeholníci

Je-li některý bratr nemocen, má si vzít společenství jeho utrpení za své a doprovázet ho v jeho zkoušce. Je-li poslán do nemocnice, tak ho - pokud je to možné - denně navštěvujeme.

Představený se stará o to, aby byla našim nemocným a starým řeholníkům poskytnuta náležitá péče. Bude-li to jejich stav vyžadovat, ať se postará o to, aby v radosti Pánově a v kruhu spolubratří přijali svátost nemocných.
 

13. Smrt - velikonoční událost

Posíleni modlitbou společenství a přijetím eucharistie, která je pokrmem na cestu, jsou naši bratři připraveni, aby v Pánu zesnuli.

Úmrtí bratra, doprovázené modlitbou plnou naděje, nechť je chápáno jako velikonoční událost. Věrně chceme vykonávat modlitby, které jsou stanoveny pro naše zemřelé.
 

14. S Pannou Marií

Maria, Ježíšova matka, hlas chudých a malých, přijala do svého srdce Boží slovo a proměnila jej v čin. Sdílela svůj život a svou modlitbu s učedníky a mocně spolupůsobila pro příchod Božího království.

Budeme Pannu Marii, která byla služebnicí Páně a patřila k "chudým Hospodinovým", uctívat s podobnou láskou, jakou k ní měl náš zakladatel, který ji vzýval jako "Naši Paní Nejsvětější svátosti."

Rádi budeme rozjímat růžencová tajemství.

 

 

III. RADIKÁLNÍ ODPOVĚĎ

15. Řeholní sliby

Složením řeholních slibů odpovídáme na volání Ježíše, který nás vybízí, abychom vše opustili a následovali ho, a veřejně se v církvi zavázali, že budeme žít v čistotě, chudobě a poslušnosti.

Řeholní sliby nás začleňují do bratrského společenství a jsou vyjádřením naší touhy, žít radikálně podle Evangelia.

Živeni Kristem, který se pro nás zcela vydává v eucharistii, vyjadřujeme touto formou života vlastní oddanost, podle vzoru a učení našeho zakladatele.

Naše sliby vyjadřují zasvěcení vůči Bohu v službě člověku. Jsou svědectvím pro nadcházející svět v duchu Blahoslavenství.
 

16. Čistota

Ježíš žil v plné svobodě pro království boží. V jeho následování skládáme slib naprosté čistoty v celibátu.

Je-li přijata v modlitbě a vnitřní chudobě, v sebeovládání a s pohledem na skutečnosti lidského života, uschopňuje nás prožít zkušenost všeobjímající lásky.

S důvěrou v toho, který je věrný, darujeme svobodně svá srdce Kristu a jeho dílu. Stáváme se svědky jeho moci, která osvobozuje lidské vztahy od každého osobního nebo kolektivního sobectví.

Životní společenství je cennou oporou, abychom tento dar Ducha svatého mohli žít v radosti.

 

 

17. Chudoba

Jako Ježíš chceme žít v chudobě. Pracujeme, abychom si vydělali na živobytí a rozdělili se se svými bratry. Předáváme své příjmy společenství a osvobozujeme se tak od všeho ulpívání na pozemských statcích, abychom se zcela odevzdali Bohu.

Náš život se musí vyznačovat jednoduchostí a umírněností. Na znamení jednoty si naše společenství navzájem pomáhají tím, že si mezi sebou dělí své příjmy.

Naše osobní a společná chudoba, naše solidarita s chudými, naše odmítnutí kompromisu s jakoukoliv formou sociální nespravedlnosti vyjadřují v této konsumní společnosti naši přináležitost ke království Božímu a jeho spravedlnosti.


18. Opatrování statků

Slibem chudoby se vzdáváme práva, bez povolení našich představených užívat a disponovat materiálními statky.

Všechny odměny, důchody, pojišťovací prémie a dary, které dostaneme, patří kongregaci. Řeholníkovi je přiznáno právo vlastnit zděděné statky i získávat další.

Před prvními sliby svěří novic podle své vlastní vůle majetek někomu do opatrování, a rozhoduje svobodně o správě a užitcích. Před věčnými sliby sepíše řeholník závět, která musí být platná i před civilním zákonem. Bez povolení vyšších představených nesmí obsažená ustanovení měnit.

 

19. Poslušnost

V následování Krista, který z lásky dokonale naplnil Otcovu vůli, a to až k oběti vlastního života, skládáme slib poslušnosti, abychom lépe sloužili svým bratřím a měli účast na poslání kongregace.

Slibem poslušnosti se zavazujeme, že budeme učenlivě naslouchat Duchu svatému a poslouchat naše představené podle Pravidel života, jako i Svatého otce, našeho nejvyššího představeného.
 

20. Hledat Boží vůli

Rozhodli jsme se pro společný život, kde spolu s bratry hledáme Boží vůli a dáváme pozor na znamení doby a blízkost království Božího. Aktivně se proto podílíme na vypracování a uskutečnění společného programu schváleného vyššími představenými.

Svobodně přijímáme společné směrnice a stavíme se za rozhodnutí představeného, která byla vyslovena v rámci dialogu.

Poslušnost a autorita se doplňují a podporují bratrský život, jsou-li prodchnuty vírou, důvěrou a sebepřemáháním. Odsuzujeme touhu po moci a panovačnost, a zvěstujeme světu Ježíšovo poselství, neboť on žil mezi svými jako služebník.

 

 

IV. “NA MOU PAMÁTKU.”

21. Centrální bod: slavení eucharistie

Povolaní k životu v eucharistickém společenství, chceme být svým povoláním a způsobem žití věrohodnými svědky Ježíšova života, čerpajícími sílu ze zdroje této svátosti.

Slavení Pánovy památky stojí ve středu našeho osobního i společenského života. Je výchozím bodem pro naše pochopení eucharistie, oživuje modlitbu a násobí činorodou horlivost.

 

A) U STOLU SLOVA A CHLEBA

22. Boží slovo

U stolu slova Božího se každý den živí víra společenství a prohlubuje jeho jednota. Slavení slova Božího v liturgii poskytuje každému, kdo hledá Pána, čas milosti. Slovo, které Duch svatý nechává znít v našem nitru, nás podněcuje vždy novým způsobem. V bratrském obcování osvěcuje naši chápavost a uvádí do Kristova tajemství.

23. Modlitba hodinek

Jako chvalozpěv celé církve tvoří modlitba hodinek zvláště pak chvály a nešpory, důležité chvíle v životě našeho společenství. Tato zpravidla společná oslava je hlasem církve, která se modlí ke Kristu a skrze něho k Otci.

24. Slavení eucharistie a dějiny spásy

Ve slavení eucharistie radostně zvěstujeme velké činy, které Bůh vykonal v našich dějinách. Denně slavíme, pokud možno společně díkůvzdání za Novou smlouvu, kterou Bůh jednou provždy potvrdil krví svého syna a kterou obnovuje ve své stále věrné lásce. Tak je posilován bratrský život a společenství stále obnovováno.

25. Dílo spásy

Slavením památky Pánových velikonoc máme podíl na díle naší spásy. Účastí na těle a krvi Kristově jsme postupně osvobozováni z moci zla.

Pán nám odhaluje přítomnost hříchu v našem mnohostranném sobectví, v naší netečnosti nebo ve spoluvině na různých projevech nespravedlnosti. Pán z nás vytváří nové lidi. Ve stejném duchu nabízíme Otci vlastní život a předkládáme mu lidské strast.i i naděje. Spolupracujeme se všemi a usilujeme o společenství vybudované na spravedlnosti a lásce.

26. Eschatologický rozměr

Duch Zmrtvýchvstalého mocně působí na ty, kteří ho přijímají. Tím, že do našeho pomíjivého těla seje zrno vzkříšení, den za dnem nás proměňuje v lásce.

Zkoušky a utrpení budou přijaty v tajemství, které slavíme, a smrt je konečnou účastí na něm. Naplněni nadějí, putujeme vstříc světu, kde Bůh bude všechno ve všem.

27. Slavení eucharistie a život

Slavit "Večeři Páně" znamená, dát se do služby druhým, jak nám to Pán ukázal, když umyl svým učedníkům nohy. Pak se celým svým životem staneme "klaniteli v duchu a v pravdě", jak je hledá Otec.


B) V INTENZIVNÍM OVZDUŠÍ MODLITBY

28. Slavení eucharistie a modlitba

Ježíš prožil svůj celý pozemský život, zejména však své velikonoční tajemství v intenzivním ovzduší modlitby. Na závěr svého života nám zanechal památku na své odevzdání se Otci i lidstvu. Po svém zmrtvýchvstání seslal svého Ducha, abychom své poslání žili ve stejném duchu lásky.

Oslavu velikonočního tajemství prohlubujeme modlitbou, s jejíž pomocí prodlužujeme slavení eucharistické oběti na celý život.
 

29. Odpověď na jeho přítomnost

Chléb a víno eucharistie nás neustále upomínají na Večeři Páně, na díkůvzdání církve a na obět chvály celého lidstva. Jedinečným způsobem nám dosvědčují Kristovu přítomnost, který darem svého Ducha v nás vlévá svůj život.

Věrni tradici našeho zakladatele, modlíme se denně nejméně jednu hodinu před eucharistií. Tato modlitba je součástí poslání kongregace a zaujímá přední místo v životě každého řeholníka.

30. V dynamice eucharistie

Naše odpověď na Kristovu přítomnost ve svátosti nás vtahuje do dynamiky eucharistie prostřednictvím modlitby chval a díkůvzdání, smíření a přímluv, kterou jako církev konáme pro dobro světa.

Naše modlitba je inspirovaná slavením eucharistie, neomezuje se však na jedinou formu. Vzájemně si pomáháme k rozvíjení daru modlitby, kterou rozdmýchává a nechá růst Duch svatý v prostém a pokorném srdci.


31. Výstav Nejsvětější svátosti

Soustřeďujeme-li svou pozornost na způsoby svátosti, připomíná nám výstav Nejsvětější svátosti oslavu Památky Páně. Jsme pozváni, abychom poznávali a uctívali Kristovu přítomnost v daru jeho těla, pro nás obětovaného, a jeho krve, prolité pro Novou smlouvu. Tím roste naše jednota s Kristem, který se nám dává jako chléb života, jako pokrm, lámaný v bratrském společenství.

Vědomi si pastorálních potřeb místní církve, věnujeme se modlitbě před vystavenou Svátostí oltářní a zveme k ní i jiné.

32. Účast věřících

Klademe důraz na spoluúčast věřících při našich modlitbách, aby byl jejich život osvícen a proniknut velikonočním tajemstvím. Chceme věnovat pozornost společné modlitbě, dosvědčující jednotu církve jako plod eucharistie.

V souladu s pastorálními možnostmi povzbuzujeme k noční adoraci a bděle očekáváme Pána.

 

C) JAKO CÍRKEV SLOUŽÍCÍ SVĚTU

33. Povzbuzeni svatým zakladatelem

Svatý Petr Julián Eymard pochopil, jaká životodárná síla obnovy pro církev a společnost prýští z eucharistie. Život a dílo našeho zakladatele v nás vyvolávají odezvu jeho žhnoucí víry a lásky.

Jeho schopnost, vyjádřit eucharistickou milost v tolika formách apoštolátu, nás vybízí k tvůrčímu rozvoji v rámci našeho poslání.


34. Eucharistie - pramen našeho poslání

Snažíme se porozumět každé lidské skutečnosti ve světle eucharistie, která je pramenem a vrcholem života církve. V této svátost, slyšíme výzvu k účasti na Pánově poslání a životě. Dáváme přitom přednost takových činnostem, které zjevují bohatství a nároky eucharistického tajemství ve všech jeho rozměrech.

Důsledně spojujeme jako církev modlitbu a práci, aby se stal celý svět ve veškerém svém bytí Božím lidem, tělem Kristovým a chrámem Ducha svatého.

35. Ve spojení s církví

I když se naše poslání vztahuje na celou církev, konkrétně se realizuje v pastoraci jednoho biskupství nebo jedné oblasti. Úzce spolupracujeme s biskupy, kněžími a laiky, a dbáme na to, abychom přispívali jak úrovní duchovního života tak i apoštolskými podniky.


36. Prorocké poslání

Jako stále rostoucí hořčičné zrno kráčí církev kupředu v poznání skutečností a slov, které jí byly sděleny. My sami máme prohlubovat poznání eucharistického tajemství a podporovat jeho spasitelné slavení se všemi požadavky

Leží nám na srdci, abychom tradici a učení církve, týkající se této svátosti, předávali dále. Snažíme se rozvíjet eucharistickou teologii se všemi praktickými důsledky.

37. Povolání k sociálnímu nasazení

Pozorní k volání a bídě chudých, slyšíme v každé nespravedlnosti Kristovu výzvu, abychom byli účastni jeho poslání, “chudým zvěstovat radostné poselství a uvězněným propuštění.”

Každé společenství, slavící Eucharistii, je povoláno k radikální změně smýšlení, aby se vypořádalo s hříchem a jeho následky, a zvěstovalo naději na nový svět.

Solidární s každým, kdo pracuje na opravdovém pokroku člověka, dbáme na sociální dopad naší činnosti. Hlavním poselstvím našich společenství je svědectví jejich života.


38. Povolání k jednotě

Naše slavení eucharistie, znamení smlouvy mezi Bohem a člověkem, zůstává nedokonalé, dokud jsme my, pokřtění, rozděleni nenávistí a odloučeni od sebe.

Vede nás k tomu, abychom ve vší činnosti hledali jednotu: uvnitř našich křesťanských společenství, mezi všemi konfesemi, které vyznávají jeden a týž křest, a mezi všemi, kteří usilují o jednotu světa.

 

39. Ve službě Božího slova

Učedníci z Emauz potkali Ježíše na cestě a poté co jim - ve světle Písma svatého vysvětlil smysl jednotlivých událostí, poznali ho při lámání chleba.

Tak i my jsme na cestě s těmi, kteří hledají smysl svého života. Pomáháme jim, aby poznali Krista, živé Slovo, a aby pokřtěni a posíleni ve víře byli skrze Eucharistii plně začleněni do křesťanského společenství.

Přikládáme velkou váhu službě slova: ať už v hlásání evangelia nebo v katechezi, v kázáních a v exerciciích.
 

40. Liturgie

Zvláště nám leží na srdci liturgický výzkum a odpovídající pastorace. Spolupracujeme na oživení liturgie a na liturgické výchově, při čemž využíváme prostředky, které máme k dispozici.

Ve shodě s pokyny církve hledáme takové výrazné formy, které lépe odpovídají potřebám věřících, aby se každá liturgická slavnost stala zážitkem víry a pramenem aktivity.

41. Ve službě farního společenství

Z našich far chceme vytvořit opravdová společenství, soustředěná kolem eucharistie jakožto středu a pramene života.

Ať jsou: místy, kde se hlásá a žije evangelium; místy modlitby, eucharistické adorace a slavnostních obřadů; místy sdílení a sounáležitosti; místy svobodného uplatnění a všestranné podpory.

Navzájem jednotní, spolupracují řeholníci, kteří jsou nasazení ve farní pastoraci, obzvlášť těsně s laiky.

Působením Ducha svatého, který neustále obnovuje život církve, vznikají, rostou a působí nové skupiny a sdružení. Spolupracujeme na jejich vzniku a rozvoji.


42. Místa modlitby a rozjímání

Naše společenství jsou povolána, stát se místy modlitby, která doprovázejí člověka na jeho cestě. Tento apoštolát odpovídá především exercičním domům a kostelům ve středu města. Kostely, kde je výstav Nejsvětější svátosti, jsou oázami ticha a pokoje v samém srdci města. Nabízejí prostor k vzájemnému přijetí a setkávání, k modlitbě a k adoraci, k duchovnímu vedení a k svátostnému smíření.

Se zřetelem na nové cítění člověka naší doby chceme vyjít vstříc jeho požadavkům: skrze uzpůsobenou katechezi; skrze povzbuzení k modlitbě a vzbuzení smyslu pro zodpovědnost.

43. Účast na našem ideálu

Následujíce P. Eymarda, obracíme se s výzvou na všechny, které přitahuje Duch k eucharistii, ať už jsou kněží nebo laici, aby se připojili k naší řeholní rodině a podíleli se na jejím poslání.

Budeme je doprovázet, aby se v celém svém životě a při svém podnikání nechali nadchnout a podnítit eucharistií.


44. Ve službě pro kněze

Ctíme význam poslání kněží. Spolu s nimi chceme sdílet víru, modlitbu a přátelství. Chceme s nimi porovnávat pastorační záměry a vyměňovat zkušenosti.

Pomáháme jim poskytováním pohostinství, povzbuzením a nabídkou vzdělávání. Povzbuzuje nás příklad P. Eymarda, který řekl: "Pro kněze bych udělal všechno ."


45. Tisk a komunikační prostředky

Sociální komunikační prostředky mají na náš moderní svět hluboký vliv a mohou se stát mocnými činiteli pro sjednocení.

K zveřejnění materiálů které se týkají náboženství a morálky, je potřebný souhlas provinciála.

Vědomi si vlivu tohoto prostředku, používáme je tak, (především tisk) aby se církev stala lámaným chlebem pro nový svět.

 
 

Otištěno v knize Viléma Hünermanna - Syn brusiče nožů
překlad P. Leo Kuchař S.S.S.
(Tato kniha je životopisným románem o zakladateli.)


Povolání - home  | Pomoc v rozlišování  | Bez hledání nenajdeš nic
Tipy pro rodiče | Modlitba rodičů

 Naše řehole | Obecně kladené otázky | Vlastnosti kandidáta | Inicializační formace
Kontaktní informace / naše farnost | Home ssscz |


©1999 Kongregace Nejsvětější svátosti,  email: chrast@katolik.cz
tel. (0043) 1 597 81 17 (+ klapka : české 51 / 33 / 44; provinciál -německy 42)