International News

číslo 111. A - 28. ŘÍJEN 1999


Slavení Eucharistie
na uvítání nové Generální rady

Nedávno se otec FIORENZO SALVI, nový Generální superior a jeho rada společně se členy společenství generálního domu sešli v domovní kapli k prvnímu slavení Eucharistie, při které otec Fiorenzo předsedal. V úvodu nejdříve otec Gianbattista, ze své funkce představeného domu, srdečně přivítal nového generála a popřál mu mnoho požehnání, zdaru, osvícení, odvahy a radostnou spolupráci všech na závazku jeho nové služby pro celou Kongregaci.  Ve své homilii otec Fiorenzo vyzdvihl důležitost tématu, které zdůrazňovaly texty ke mši o slavnosti sv. Jana Chrysostoma.  Ukázal na život tohoto otce církve a podal jej jako příklad křesťanských závazků žitých s věrností a sílou i v obtížných časech - tak sv. Jan Chrysostom jako první podtrhl rysy křesťanského života popsané sv.Pavlem, totiž pokoru, mírnost a trpělivost. Pokračoval pak v kázání o službách kazatelů evangelia, učitelů a apoštolů, kteří nás předešli. Naznačil, že bychom se všichni v určité míře měli pokusit uplatnit tyto postoje (pokoru, mírnost a trpělivost), abychom tak budovali stavbu Kristova těla. Se zvláštním odkazem na slova evangelia (Mt 9, 9-13) otec Fiorenzo poznamenal, že Kongregace je volána k napodobování postojů Krista (imitatio Christi), zvláště pak pokud jde o rozjímání a život z Kristových slov: Milosrdenství chci, ne oběť.  Slavnost byla jednoduchá i dojímavá zároveň. Kéž je to prorockým znamením přicházejících let. 

* * *

V sobotu 25. září slavily všechny tři společenství Generálního domu (generální rada, farnost a kněží-studenti) společnou mši svatou s otci Normanem Pelletierem a Tomem Wiese (minulý generální superior a sekretář generální rady) na poděkování za dobu jejich vedení kongregace během posledních šesti let.  Po bohoslužbě následovalo malé pohoštění s blahopřáními a přípitkem na oba otce Normana i Toma a jejich další službu kongregaci.


NAŠI ZEMŘELÍ SPOLUBRATŘI

Úmrtí našich bratří bude slaveno jako velikonoční tajemství, prostoupené nadějí. Věrně chceme vykonávat modlitby, které jsou stanoveny pro naše zemřelé  (viz. Řehole 13).

Otec Elvio Manera - z komunity Turín v Italské provincii - zemřel 24. srpna 1999 ve věku 89 let, v završeném 70 roce profese a 53 letech kněžství.

Bratr Franciscus (Martinus) Van Hoof - z komunity Baarlo v Holandské provincii - zemřel 1. října1999 ve věku 86 let, 62 let od řeholní profese.

Bratr Rosaire (Mark) Proulx - z komunity Cleveland (USA) - zemřel 5. října 1999, den po svých 96 narozeninách, v završených 73 letech řeholní profese.

Otec Thomas E. Waldie - z komunity Cleveland (USA) - zemřel 17. října 1999. Dožil se 88 let života, 66 let profese a 61 let kněžství. 


BLAHOPŘÁNÍ

Řehoní profese

Gratulujeme následujícím bratřím, kteří složili své věčné sliby:

J.B. Trinh Xuan Cuong - 2 srpna 1999 - Vietnam

Dom. Hoang Phi Hung -     - " -

Joseph Pham Van Tung -     - " -

Josef Schenk - 8 září 1999 - v Bozenu (Jižní Tyrolsko - Rakousko)

 

Svěcení

Zasíláme gratulace pro Dominica Dung Van Tran k jeho jáhenskému svěcení 24. června 1999 v provincii Vietnam;

stejně tak našim bratřím, kteří byli vysvěceni na kněze:

Dana G. Pelotte ve Waterville (USA),  4. září 1999;

Ernest Sebastian v Chennai ( IND), 27 říjen 1999;

Peter Jayakanthan v Chennai,  30. října 1999;

Charles Christophi v Ženevě (SUI), 30. října 1999;

Daniel Dropulich v Rosario (ACU),  30. října 1999;

Jegaraj Harry ve Vellore (IND), 3. listopadu 1999;

Rajan Irudayaraj v Sivagangai (IND),  13. listopadu 1999;

Johnson Britto ve Savariarpattanam (IND),  4. prosince 1999.


PRVNÍ EVROPSKÉ SETKÁNÍ LITES - "PAROLE & PAIN"

Seminář život v Eucharistii (LITES) - téma: "SLOVO & CHLÉB"

Paříž, 26.-30. srpna 1999

Toto setkání bylo svoláno Evropskou formační komisí a konalo se v hale sv. Petra Juliána Eymarda na 23. Avenue de Friedland, v Paříži. Účastníci přišli z Rakouska, Francie, Německa, Holandska, Irska, Skotska, Španělska, Švýcarska a Tyrolska.  Setkání vedli Hans van Schijndel (Generální rada), Bob Rousseau (zakladatel seminářů LITE), a Joseph Daudé (Paříž).

Program zahrnoval dvě ranní setkání, následovala adorace v kapli (11:40) a po ní oběd (12:45). Po obědě další práce začala ve tři hodiny a pokračovala až do mše svaté o půl sedmé. Po večeři v půl osmé pak následoval volný večer.

Ohnisko úvah: Kde jsme nyní my smai v dynamice LITE? Co pro mne znamená tento závazek? Jak jsou semináře organizovány a co je tím sledováno? Jak LITE prohlubuje naše pouto spolupráce s laiky v hlásání a životě podle evangelia eucharistického tajemství? 

Některé body zdůrazněné ve zprávách jednotlivých skupin: obtíže osvojit si základní texty; ne všichni se pohybují stejným tempem ve svém zapojení v LITE; téma potravy (svaté přijímání jako potrava pro denní život podle evangelia) nepředstavuje problém, zatímco smíření je obtížné, osobní proměna velmi obtížná a trvalá přítomnost opět bez potíží. Pozornost byla zaměřena také na přiblížení LITE mládeži: jaké je pojítko mezi Eucharistickým hnutím mladých a Eucharistickým kroužkem? Pro děti (11-12 let) se konaly exercicie pro obnovu víry; tato duchovní cvičení byla inspirována LITE a zahrnovala také čas pro modlitbu před Eucharistií. Na některých místech byly semináře organizovány pro větší počet účastníků. Někdy byly problémy způsobeny nedostatkem formace a různorodostí účastníků.

Bylo hlášeno, že od roku 1993, kdy otec Bob Rousseau pořádal LITE semináře ve dvaceti farnostech Irska a Skotska, kterých se úhrnem účastnilo asi 920 lidí, byly již zformovány 3 stálé skupiny. V roce 1996 se konal první seminář v Dublinu. V současnosti se tři skupiny ve Skotsku a jedna v Irsku pravidelně měsíčně setkávají a všichni společně pak vykonávají jednou ročně exercicie. Každoročně je posílán dopis všem členům a sympatizantům. Někteří se účastnili Eucharistického kongresu ve Wroclavi 1997. Členové v Irsku a Skotsku připravují 3. mezinárodní kongres v Glasgow od 30. června do 2. července 2000. Rostoucí zájem o LITE byl zaznamenán v provincii Velká Británie/Irsko, kde je ustanoven odpovědný řeholník, který se na na plný úvazek věnuje organizaci LITE. Je tam také velká důvěra v zapojení laiků na důležitých místech. LITE pečuje o integrační sblížení různých hnutí podporujících adoraci. V přerůstání LITE také mezi mládež je ústředním bodem pomoc k jejich osobnímu prohloubení víry. Další snahy jsou uzpůsobované podle duchovních potřeb lidí.

Vstupy otce Boba Rousseaua:

Zdůraznil také naléhavou potřebu formování těchto skupin LITE v Evropě.


STARÝ PES SE UČÍ NOVÝM KOUSKŮM

(Tento článek byl napsán P. Fr. Bernardine Nganzi Ammooti, který byl diecézním knězem z Ugandy, vykonal poměrně dlouhý postulát v komunitě v Masace. Nyní je novicem v noviciátě v Manile, (Filipíny). V tomto článku nám P. Bernardine sdílí cestu, na kterou se vydal. Jsme mu velmi vděční za jeho otevřenost a přímost.) (pozn. vydavatele z generální kurie)

V článku jsou také některé obtížnější a méně srozumitelné formulace, mohou být způsobeny i nedokonalostí mého překladu, ale místy zde vysvítá vzdálenost mentalit mezi námi a bratřími z Ugandy. Nicméně v článku je vidět upřímnost a sdílnost v několika skutečnostech, které mohou být přínosem pro nás všechny... (pozn. překl.)

Jsem bez sebe úžasem nad tempem, kterým ten čas letí. Je těžké uvěřit, že jsem zde v Manilském noviciátu již sedm měsíců. Kam se ty měsíce poděly?

Od svého kněžského svěcení jsem působil zároveň jako pastýř a učitel na několika místech. Musím přiznat, že byly chvíle, kdy jsem byl v koncích - zapletený do apoštolátu tak, že jsem dokonce zanedbával povinné modlitby pro naléhavost a množství práce! Byl jsem skutečně poražený, klamal jsem sám sebe. Než jsem vstoupil do postulátu, stal se ze mně  workoholik (chorobná závislost na práci.). Byl jsem na pokraji "vyhoření". Byl jsem zvyklý se užírat a trápit pro nejrůznější věci, ačkoli jen málo z toho bylo nutné. Upřímně, potřeboval jsem pomoc v nastolení pořádku ve svém životě. Jedna věc mi neustále zněla v mysli a zmíral jsem touhou po jejím dosažení - večeřadlo (místo modlitby a bratrství). Milosrdný a dobrotivý Pán slyšel mou prosbu a odpověděl na mé modlitby. Stalo se to, když mi Eucharistiáni (SSS) z Ugandy umožnili začít společnou cestu společně s nimi.

Srdečné a zvláštní díky těm, kteří mi slovy i příkladem pomohli rozeznat mé další povolání: otcové Ralph Roberts, Melchiades Ssemakula, Victor Zinkuratire, Fernand Beuret, Steven Kanyike a bratr John Bourque. Kéž je šlechetný Pán odmění a požehná jim jak v tomto životě, tak v budoucím. A kéž tentýž dobrý Mistr promění také celý můj život v píseň své chvály a hymnus jeho uctívání.

Mé přizpůsobení se těmto krásným ostrovům je poněkud obtížné ze třech důvodů: kultura, podnebí a formace. Žár a vlhkost snižuje moji aktivitu. Díky Bohu, zatím jsem zvládám pokračovat docela dobře. Kulturní otřes, který jsem zde prožil, mne učinil pružnějším a snášenlivým. Ano, úzkoprsost smýšlení je vážná, chronická nemoc. Pružný se nezlomí! Jsem zdrcen několika druhy mořských jídel, které se zde vyskytují: ryby (s mlíčím i vajíčky), krab, sépie, mořský rak, korýš, žíhavý rejnok, mořské řasy, úhoři, chobotnice, hlemýždi, tabius (nejmenší rybka na světě), apod. Všechno je to velmi výživné a bohaté na proteiny. Radujeme se z této stravy v našich společenstvích. ; ) 

Co jsem se naučil od začátku svého noviciátu? Protože náš formační dům je umístěn v klidném místě, pochopil jsem důležitost a význam, neřku-li přímo nezbytnost ticha v životě řeholníka či potenciálního řeholníka. Náš noviciát napomáhá modlitbě - je charakteristický tichem a samotou. Máme tu dobré prostředí, krásné stromy, (nějaké altánky, malé domky pro meditace, reflexe...). Dnes nemám žádný strach z mlčení a ani se mu nevyhýbám, jak jsem to často dělal dřív. Nyní je pro mne mlčení nutným předpokladem pro začátek modlitby. Učím se modlit společně se stvořením kolem sebe: s trávou, hmyzem, ptáky, opicemi, psy, rostlinstvem... Pustil jsem se na cestu pokusů o napodobování Ježíše, muže modlitby. Ano, mohu nyní dosvědčit, že se nám Bůh sděluje v mlčení našich srdcí. Nedal se snad hlouběji poznat také Petrovi Juliánovi Eymardovi v době jeho dlouhých exercicií? Neoslovil také Elijáše, když utekl do pouště, aby si zachránil život? Naštěstí zde v komunitě jsme se nejen dohodli o směřování k tichu, ale také tu na to máme mnoho upomínek. Ano, toužím být tichý a vím, že Bůh bude se mnou.

Novou lekcí je být pravdivý sám k sobě bez ohledu na to, co druzí kolem mne dělají nebo říkají. Začal jsem se učit cítit se  ve svém srdci doma navzdory mnoha odlišností od bratří (formovaných i těch, kteří nás formují) v názorech, myšlenkách, přesvědčení. Učím se vyjádřit svou vlastní jedinečnost a individualitu (osobitost). Nicméně, dával jsem také pozor na výstrahy, abych tím neublížil svým bratřím. S dobrou vírou a jasným svědomím se již nebojím vypadat nebo mluvit odlišně od společenství, pokud mne k tomu vedou rozdílná rozhodnutí nebo pozice. To se pak musím postavit na odpor tlaku  konformismu (nadměrnému přizpůsobování), právě v zájmu společenství. 

Společenství je jako obranná věž pevnosti, zdroj posily a podpory ne mé cestě. Zajišťuje mi základní životní potřeby; proto teď můj život může být mnohem snadnější, jednodušší. Cítím zde určitou úroveň pohodlí, kterou jsem nenašel nikde jinde! Dal jsem si závazek zůstat v této komunitě, ať už jsem v té pravé náladě nebo ne, když se cítím dobře, ale i když jsem zrovna jako "ubitý". Musím využít čas k postupu v rozvíjení svých dobrých vlastností a schopností, které jsem našel. To je kromě modlitby další cestou k vyjádření vděčnosti. Oplátka dobré služby si vyžaduje další. 

Společenství mne, i přes veškerou milost a duchaplnost, občas překvapí. Například, cítil jsem se dotčený, když mé myšlenky na vylepšení běhu společenství byly ignorovány. Teď se učím nebrat to osobně. Je to jeden ze způsobů drobného umrtvování se! Zkušenosti ukazují, že nalezení duchovního povolání může vyrůstat ze špatných motivů, aniž by si toho hledající byl vědom. Můj čas zde mi pomůže uvědomit si všechny své motivy a tak je očistit. Pro mne je toto velmi skvělá lekce.

Některá z dosud probraných témat mi pomohla lépe poznat sebe samotného, mé dary i hranice (omezení). A jiná mi pomohla jít dál i přes nedostatek dobrých věcí ve mně. Také tento nedostatek je zdrojem půvabu, požehnání v přestrojení. Co mne na této rovině přímo udeřilo je slovo "emoce"! Emoce a city nejsou samy o sobě ani dobré, ani špatné - jsou neutrální, jsou částí mne samotného, toho, kdo jsem. Bez nich bych nebyl schopen žít (k životu patří i vztahy) aktivně. Mohl bych existovat ve vegetativní formě, ne nutně spící nebo v bezvědomí, ale nehybný, téměř ve strnulosti. Je nutné je poznávat a přijímat; zůstat v nich a nalézt jejich zdravou tvář je životním úsilím, kterým dospějeme k sebeovládání, jenž je mazivem pro kola života. Člověk, který toho dosáhne přemůže většinu obtížných úkolů. Nebude citově závislým ani nebude utíkat před city, ale jeho citový život bude zdravý a vyvážený. Opravdu - to je má touha a sen. Konečně, toto přece znamená obra kráčejícího po poli vlastní sebeintegrace.

Postavit se tváří v tvář bratřím již není problém. Když cítím, že bych měl vstoupit do hlubšího spojení sám se sebou, se svým srdcem a zamýšlet se nad sebou, jdu do své místnosti nebo do jednoho z našich altánků v zahradě. Buď si lehnu a nebo se pohodlně usadím a setrvávám v mlčení. Věci, které jsou hluboko ve mne (v podvědomí) začnou pomalu vycházet na povrch. Končím ve smíchu, výkřiku, křiku nebo v rozbouření. Obvykle se ptám na původ svých reakcí, po skončení tohoto cvičení pak ale cítím úlevu. Ano, emoce potřebují být vyjádřeny, vyjít na povrch...

Pokud se týče konfrontace s bratry, kteří mi lezou na nervy, nejprve se vždy týden modlím o své uklidnění. Vhodná chvíle, místo, taktnost a ta pravá nálada spolubratří musí být vždy "pojištěna", pokud ne, je každá námaha marná. Opravdu, takové cvičení může pročistit atmosféru, když se urovnají nějaké věci. Pokud tento způsob selže, pak hledám v této věci pomoc u komunity pro společné urovnání smýšlení, přátelství a vzájemného zájmu s bratrem, se kterým jsme si již dlouho nedokázali podívat z očí do očí. 

Adorace je centrálním bodem mého života, který má odrážet Krista. Doslova rozhazuji čas, nebojím se jím plýtvat s Ježíšem, který mne miloval až k smrti, navzdory mé nehodnosti, tomu že jsem si to ničím nezasloužil, navzdory mé hříšnosti mne neustále volá být jeho zvláštní svátostí! (Svátost je viditelné znamení neviditelné milosti. Tedy být svátostí Krista je být jeho svědkem, jeho znamením. Platí to jistým způsobem o všech pokřtěných, obzvláště pak o kněžích, kteří jsou povoláni se zcela připodobnit Kristu a při mši jednají "in Persona Christi" - pozn. překl.) Je velmi důležité se na adoraci předem připravit a po ní ještě krátce reflektovat. Během adorace mám neustále oči upřené na Něho na oltáři a připomínám si jeho čistotu, poslušnost, milosrdnou lásku, přístupnost a trpělivost. Když v sobě "slyším křik" (spěch, hluk myšlenek), snažím se zklidnit bez zbytečného povyku. Vzývám Pána, aby mi dal milost ctnosti pokoje. Zkušenost ukazuje, že ona hodina adorace před Nejsvětějším míjí velmi rychle. 

Jsem žijícím večeřadlem - mám Ježíše ve svém srdci, proto mohu pokračovat v adoraci i mimo adorační místnost (občas se ale cítím příliš ubohý.) To volá po duchu obnovy a disciplíny!

Dočetl jsem tři knihy o našem sv. otci Eymardovi: Zítra může být příliš pozdě, Poznámky z exercicií a Apoštol Eucharistie (velká modrá kniha, originálně francouzská, přeložená do angličtiny Fr. Conradem Gouletem sss.) Eymard je pro mne nepochybně velikou inspirací. Jak mnoho bych si ho i jeho kongregaci přál poznat dřív, než jsem vstoupil do velkého semináře! Možná už bych byl Eucharistiánem! Ale poznal jsem ho tak pozdě - já ubohý! V každém případě lépe později, než vůbec. Čím víc mne Eucharistie upoutává a čím dál pokračuji v poznání a růstu, množí se mé modlitby, aby se můj vztah k Ježíši a bratřím, kteří kráčí se mnou, stával silnějším a abych já se stal tím, čím myslím, že mne Bůh chce mít. v souhrnu: jsem velmi rád, že jsem tady (v noviciátu) a že dostávám pomoc, abych strávil svůj letící život co nejlépe - již dopředu v tom, na co všichni čekáme. Modlím se, abych se stejně jako Ježíš stal chlebem, přijatým, daným, lámaným a děleným. Bůh nás všechny má rád!


NOVÉ KNIHY OD NAŠICH ŘEHOLNÍKŮ

Giuseppe Crocetti s.s.s., Le Opere di misericordia, San Paolo, Mila, 1999; 197 stran, Lire 20.000.

Also, Questo è il mio corpo e lo offro per voi: la donazione esistenziale e sacramentale di Gesù alla sua Chiesa, Edizioni Dehoniane, Bologna, 1999; 294 stran, Lire 34.000.

Eugene Laverdiere s.s.s., The Beginning of the Gospel: Introducing the Gospel according to Mark, Vols 1 & 2, The Liturgical Press, Collegeville, MN, USA


Zprávy | HOME | Eymard | Povolání 


©1999 Kongregace Nejsvětější svátosti, tel. (0043) 1 597 81 17 (klapka česky: 51 / 52 / 44), email: mchrast@surfeu.at