P. Franz Xaver Sellemond SSS

 

OBNOVENÉ ODPUSTKY

Útěcha a pomoc zemřelým.

 
Překlad Miloslav Chrást, 1999

 

 

 

 

OBSAH:

Předmluva k 3. rozšířenému vydání

Poznámka na úvod

  1. Odpustek, průvodce k niternosti
  2. Všeobecná ustanovení o odpustcích
  3. Nové způsoby získání částečných odpustků
  4. Výběr z modliteb a činností spojených s odpustky
    1. Modlitby spojené s plnomocnými odpustky
    2. Činnosti spojené s plnomocnými odpustky
    3. Modlitby spojené s částečnými odpustky
    4. Činnosti spojené s částečnými odpustky
  5. „Střelné modlitby“
  6. Myšlenky a pokyny na závěr
  7. Doslov
  8. Informace o tištěném originále

 

 

 

Předmluva k 3. rozšířenému vydání

 

Dlouho před II. Vatikánským koncilem si, dnes již zemřelý, otec Franz Xaver Sellemond SSS dal práci se shromaždováním různých odpustků do malé brožurky a nabídl je tak osobní zbožnosti věřících. Nazval to jednoduše: „Přítel ubohých duší“, neboť tak chtěl pomoci duším zemřelých. Po nové úpravě odpustkové praxe v katolické církvi II. Vatikánským koncilem obstaral nové vydání pod titulem „Obnovené odpustky – průvodce k niternosti, útěcha zemřelým, přítel ubohých duší.“ Nejednalo se o „žádný překlad latinské odpustkové knihy, ale o malého pomocníka k osvětlení a ocenění nových ustanovení o odpustcích.“ (z předmluvy autora)

Ve středu nové odpustkové praxe již nestojí zadostiučinění za hříchy, ale obnova křesťanského života ve věrném naplňování denních povinností plynoucích z povolání a v neposlední řadě v naplňování lásky k Bohu a bližnímu. V popředí již nestojí množství, ale kvalita modliteb a činností.

Blíženská láska se nemá vztahovat jen k žijícím, ale i k zemřelým.

Velká poptávka po této brožurce nás vedla k třetímu vydání, ačkoli autor již odešel „do domu Otcova“. Také toto vydání bylo mezitím již několik let rozebráno a tak Vám dnes předkládáme další vydání. Bylo v několika maličkostech vylepšeno, aniž by byl opuštěn smysl originálního textu. Vylepšení byla nutná především kvůli vývoji jazyka, písma a stavby vět. Citáty z Písma byly převzaty ze „Společného překladu“ z roku 1979, (do češtiny pak většinou z ekumenické bible – pozn. překl.) a jednotlivé modlitby a texty písní z „Gotteslob“ roku 1975. Starší lidé, hlavní odběratelé, budou především potěšeni trošku větším písmem.

Budiž zde také vyjádřen dík všem, kteří se poznámkami a kontrolou podíleli na přepracování této brožurky. Kéž obsah této brožurky podnítí hlubší křesťanský život , přispěje k pevnějšímu spojení s Bohem a bližními ve službě jednoty a k útěše zemřelým, tak bude námaha nového vydání bohatě odměněna. Kéž si nalezne cestu k srdcím mnoha čtenářů.

 

Meran, Slavnost Matky Boží Marie, 1. ledna 1986

 

P. Josef Wenger SSS

Provinciál

 

Obsah

 

Poznámka na úvod

Předkládaná odpustková knížečka nemá být překladem nové úřední latinské odpustkové knihy, ale malým pomocníkem k osvětlení a ocenění nových ustanovení o odpustcích. (viz kapitola 6)

Byla by škoda, kdyby tolik let po tom, co Církev zveřejnila nová ustanovení o odpustcích, zůstávalo toto téma pro věřící nadále neznámým a kdyby také požehnání pramenící z nové odpustkové praxe zůstávalo Božím lidem nevyužité.

Tak, jak to odpovídá přání Církve několikrát vyjádřenému v odpustkové knize, chce tato předkládaná brožurka přispěchat na pomoc také zemřelým, neboť i církev sama přistoupila k udílení odpustků v touze pomoci právě těmto ubohým duším.

Přesto je prvním cílem obnovené odpustkové praxe zvnitřnění křesťanského života všedních dnů. Stálé cvičení v bratrské lásce také jistě přispívá k zvnitřnění (oduševnění), stejně jako stálá cvičení této bratrské lásky k našim trpícím bratřím v místě očišťování.

Tak si tato brožurka chce znovu vysloužit jménu „Přítel ubohých duší.“

 

Autor

 

Obsah

 

 

1.    Odpustek, průvodce k niternosti.

 

a)      Od II. Vatikánského koncilu zažila odpustková praxe katolické církve hlubokou proměnu. V návaznosti na ducha koncilu nejde již v odpustcích v první řadě o vymožení odpuštění trestů za hříchy, ale především mají být odpustky nápomocny k obohacení obnoveného křesťanského života.

 

Odpustky mají proto být dosažitelné především pro vpravdě křesťanské smýšlení, snažení a jednání v každodenním životě a v povolání: Skrze dokonalé naplňování povinností z něho plynoucích v duchu v pravdě křesťanském; skrze úsilí o setrvání v Boží lásce a skrze činnou lásku k bližním, ale také skrze dobrovolné pokání v duchu odříkání i dovolených věcí. Proto od nynějška Církev nabízí odpustky především jako podnět (motivaci) a zároveň odměnu takových usilovných snah. Neboť úsilí o ctnost má mnohem větší cenu, než holé zmírnění časných trestů za hříchy: Ovoce každého cvičení v ctnostech má věčnou hodnotu.

Jako míra odpustků může posloužit tato zásada: Skrze konkrétní odpustek může být dosaženo takového zmírnění časných trestů za hříchy, jakou v sobě zahrnuje činnost, s tímto odpustkem spojená, obětní sílu. Čím dokonalejší je tedy činnost sama, tím větší je také míra odpustků propůjčených církví. A tato skutečnost má tedy věřící vybízet nejen k přinášení modliteb a činností spojených s odpustky, ale také (a snad především) k jejich co nejdokonalejšímu provedení.

 

b)      V průběhu posledních desetiletí počet nově zavedených odpustků obzvlášť mohutně a rychle vzrostl, to s sebou ale přineslo také skutečnost velikého poklesu ceny odpustků v očích věřících. Také jednoduchost, snadnost získání  jednotlivých odpustků, především úplných, přispěla k jejich podceňování – zcela podle zásady: „Co nic nestojí, za nic nestojí.“ Zredukování počtu odpustků, stejně jako stupňování požadovaných podmínek má přispět k opětovnému upevnění správného oceňování odpustků.

 

c)      Míra a velikost odpustku byla v dřívější praxi vždy uváděna v počtu dnů (např. 300 dnů) nebo let (7 let) – podle praxe pokání v ranném údobí církve. To ale často vedlo k nedorozuměním a omylům a neslo to stopu materiálních obchodů, čemuž se církev chtěla bezpodmínečně vyhnout. Proto je v nové praxi oceňování jednotlivých odpustkových činností nemateriální a neměřitelné.

 

d)      Příležitostí k nepochopení a přehánění byla také možnost získat úplné (dokonalé) odpustky vícekrát denně. Proto se často dívalo více na to KOLIKRÁT, než JAK a tak bylo také zanedbáváno správné splnění předepsaných podmínek, takže nadále není možné získat dokonalý odpustek vícekrát (za den). Získání dokonalého odpustku, jak známo, je vyloučeno každým i všedním hříchem. Podle nové odpustkové praxe lze tedy získat už pouze jeden úplný odpustek za den!

 

S tímto novým omezením počtu dokonalých odpustků na jediný za den je vyňat   takzvané odpustky „Toties-Quoties“, jenž s sebou nesly především povrchnost v plnění odpustkových modliteb a činností. *2* Samozřejmě nesmíme opomenout, že k neustálému opakování odpustkových činností vedl často i opravdový zápal věřících.

 

e)      Také počet modliteb a činností obdařených odpustky chce Církev v nových ustanoveních snížit. Ponechány byly jen modlitby výjimečného významu – ať vzhledem k obsahu nebo starobylosti – a činnosti výjimečné aktuálnosti v dnešním čase. Samozřejmě takto budou „obdarovány“ především modlitby spojené s propůjčením odpustků, jak bude ještě jednotlivě zmíněno.

 

f)        Nauka o odpustcích sama nedošla žádné změny, změnilo se pouze propůjčováni odpustků a praxe hodnocení. Opatřena mocí „svazovat a rozvazovat“ a jako správkyně duchovního pokladu získaného Kristem, Marií a všemi svatými, má Katolická církev právo rozdělovat odpustky pro blaho věřících a k růstu Kristova království. Proto také Církev v každém čase smí měnit a přizpůsobovat odpustkovou praxi duchu doby.

 

Obsah

 

 

2. Všeobecná ustanovení o odpustcích

            (převzato z: Enchiridion indulgentiarum, Řím 1868)

 

a)      Odpustek je odpuštění časného trestu od Boha za hříchy, odpuštěné již co do viny. Odpuštění získává řádně disponovaný věřící po splnění stanovených podmínek skrze činnost církve, která jako služebnice vykoupení autoritativně rozděluje a přivlastňuje z pokladu zadostiučinění Krista a svatých (CIC, kán.992).

b)      Odpustek je částečný nebo plnomocný podle toho, zda osvobozuje z časného trestu z části nebo úplně. (2) *poznámka 1*

c)      Nikdo nemůže přivlastnit odpustek jinému žijícímu (3).

d)      „Každý věřící může získat částečné nebo plnomocné odpustky buď pro sebe nebo je může přivlastnit na způsob přímluvy zemřelým.“ (ubohým duším). (4)

e)      Poskytnutí nedokonalého odpustku bude nadále nazýváno „částečný odpustek“, bez dalšího uvedení jeho míry. (viz. dříve například 300 dní; 7 let atd.) (5)

f)        Věřící křesťan, jenž způsobem odpovídajícím daným ustanovením (minimálně s dokonalou lítostí) vykoná činnost obdařenou částečným odpustkem, bude navíc od církve obdařen stejnou mírou zmírnění trestu za hříchy, jako již on získal touto činností samou: Zmírnění trestu bude tedy církví zdvojnásobeno (6).

g)      V případě, že byl osobní činností věřících získán odpustek, odpadá účast na osobních, reálných a místních odpustcích z dřívějška. (7)

h)      Odpustky propůjčené určitému svátku je možné získat v den, na který připadá jeho vnější slavení. (17)

i)        Jsou-li konkrétnímu dni propůjčené odpustky, k jejichž získání je nutná návštěva kostela, může být vykonána již od poledne předchozího dne až do půlnoci dne, jemuž jsou odpustky propůjčeny. (18)

j)        Věřící, jenž u sebe zbožně nosí předmět (křížek, růženec, škapulíř, minci,…) posvěcený zplnomocněným knězem, získává denně částečné odpustky. Je-li ale předmět posvěcen samotným papežem nebo biskupem, je věřícímu, jenž jej zbožně nosí, ve svátek apoštolů Petra a Pavla propůjčen plnomocný odpustek, pokud se v tento den navíc pomodlí vyznání víry. (19)

k)      Předmět spojený s odpustky ztrácí tuto účinnost, dojde-li k jeho prodeji (20).

l)        Církev ve své péči o zemřelé věřící jim chce zvláštním způsobem přispěchat na pomoc každou mešní obětí. Všechna ostatní privilegia, dříve s ní spojená, jsou ale zrušena (21).

m)    (Kán. 996: § 1:) Jen ten je schopen získat odpustky, kdo je pokřtěn, není vyobcován z církve a je ve stavu milosti, alespoň na konci vyplnění předepsaných úkonů. (§ 2:) Aby však ten, kdo je schopný, je skutečně získal, musí mít alespoň úmysl je získat a vykonat v předepsaném čase a stanoveným způsobem přikázané úkony ve shodě se zněním udělení.

n)      Plnomocný odpustek může být získán jen jednou denně. (Výjimku tvoří odpustky umírajícím při udělování pomazání nemocných, ačkoli umírající již v tom dni jednou plnomocný odpustek získal.) Částečné odpustky mohou být získány vícekrát denně, není-li v konkrétním případě stanoveno jinak (24).

o)      Je-li plnomocný odpustek spojený s kostelem nebo kaplí, je k jeho získání nutná zbožná návštěva tohoto kostela (kaple) s modlitbou Otče náš a Vyznáním víry. To platí i pro „Portiuncula“ odpustky. *3* (25).

p)      K získání plnomocných odpustků je vždy nutné vykonat činnost s nimi spojenou a splnění obvyklých podmínek (svatá zpověď, přijímání a modlitba na úmysl papeže). Mimo to je nutná svoboda od lpění na jakémkoli, i lehkém hříchu. Pokud nejsou spojeny všechny tyto podmínky, je možné získat pouze částečné odpustky (26).

q)      Obvyklé tři podmínky pro získání plnomocných odpustků mohou být splněny více dní před nebo po vykonání činnosti (či modlitby) s odpustky spojené; přesto je patřičné nejméně přijímání a modlitbu na úmysl papeže vykonat ve ten stejný den.

r)       Svatou zpověď stačí vykonat jedenkrát pro více odpustků. Svaté přijímání a modlitbu na úmysl papeže je ale nutné vykonat pokaždé, když věřící chce získat plnomocné odpustky. (18)

s)       Jako modlitba na úmysl papeže postačuje Otče náš a Zdrávas Maria; přesto může být vykonána také jiná oblíbená modlitba (29).

t)        Omezení plnomocných odpustků na jediný za den se vztahuje také na tzv. „Toties-Quoties“ odpustky. (30) *4*

u)      Je-li někdo k určité činnosti zavázán z jiného důvodu, nemůže již toutéž činností získat odpustky, pokud není výslovně stanoveno jinak. Přesto může získat odpustky, je-li odpustková modlitba vykonána jako posvátné pokání (Litanie,…) (31).

v)      Modlitba spojená s odpustky může být vykonána v jakémkoli jazyce, je-li překlad církevně schválený (32).

w)    Odpustky je možné získat, i když je odpustková modlitba zaměněna za jinou, nebo když věřící pozorně sleduje, když se ji modlí (předmodlívá) někdo jiný (33).

x)      Zpovědník může jednotlivým věřícím změnit činnosti spojené s odpustky, stejně jako podmínky pro jejich dosažení, není-li ze spravedlivých důvodů možné, aby tento věřící splnil vše v obvyklé formě.

y)      Biskup může svým věřícím umožnit získat odpustky bez aktuální zpovědi nebo přijímání, pokud tyto nejsou žádným způsobem, nebo jen s velikými obtížemi možné zajistit (diaspora…), v takovém případě postačuje dokonalá lítost a předsevzetí, doplnit zpověď a přijímání, jakmile to jen bude možné. (35)

z)       Němí mohou získat odpustky, jsou-li přítomni na veřejných odpustkových modlitbách, pokud během společné modlitby zbožně pozvednou ducha k Bohu. Jedná-li se o soukromé modlitby, postačuje, pokud tyto pronesou v duchu, naznačí znamením nebo pouze sledují očima (36).

 

Obsah

 

 

3. Nové způsoby získání částečných odpustků

 

Pro lepší pochopení

 

Trojím, spíše všeobecným způsobem propůjčování odpustků chce Církev věřící pozvat a táhnout, aby svým každodenním životem v povolání, v rodině, ve společnosti, ve fabrice… usilovali stále víc a víc o svatost a dokonalost: Skrze časté pozvednutí mysli k Bohu uprostřed práce, námah a starostí; skrze skutky lásky pro trpící spolubratry (služba lásky, materiální nebo duchovní pomoc); konečně pak také dobrovolným zříkáním se i dovolených věcí (půst od jídla, televize, zábavy…).

Takový duchovní stav pro lidskou slabost není něco všedního. Přece o to má ale Boží lid neustále usilovat. Propůjčování odpustků má tedy věřící povzbudit k horlivosti a vést je stále více k dokonalosti. Proto není odpustky odměněn každý jednotlivý čin naplňování povolání, ale pouze takový, který při plnění povinností vychází ze skutečně křesťanského srdce a přitom alespoň vzhlédne vzhůru k Bohu střelnou modlitbou nebo zvoláním (s díkem, prosbou, radostí, důvěrou apod.) – ať už slovy nebo jen v duchu.

Takové úsilí je odměňováno nejen růstem v milosti a zásluhách, ale také velikým zmírňováním (či odpouštěním) časných trestů za dřívější chybné kroky (hříchy) – a to budiž také zmíněno – takto horlivý věřící se také může zříci získaných odpustků, aby tak přispěchal na pomoc zemřelým.

Právě toto trojí rozdílení odpustků zcela odpovídá duchu evangelia a učení II. Vatikánského koncilu.

 

 

A.

 

Částečného odpustku věřící křesťané dosáhnou, když během práce ve svém povolání, v protivenstvích všedního života pozvednou v pokorné důvěře svého ducha k Bohu a přitom – třeba jen v srdci – skrze nějakou střelnou modlitbu - vyjádří vnitřní stav své odevzdanosti.

 

Toto zvolání může být známou střelnou modlitbou nebo právě vyvstalou, vyjádřenou vlastními slovy.

V dodatku budou shromážděny střelné modlitby ze staré odpustkové knihy.

Takové, stále opakované střelné modlitby nám připomínají slovo Páně: „Ježíš jim řekl skrze podobenství (o přísném soudci), aby se neustále modlili a nepřestávali.“ (Lk 18,1) – „Bděte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení.“ (Mt 26,41) - „Mějte se na pozoru, aby… vás onen den nepřekvapil… Buďte bdělí a proste v každý čas…“ (Lk 21,34.36)

A apoštol národů: „Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.“ (Řím 12,12) – „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.“ (1Kor 10,31) – „…v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte…“ (1 Sol 5,17-18).

Také II. Vatikánský koncil neustále vybízí k pravému křesťanskému duchu: „Všichni křesťané se tedy den co den budou stále více posvěcovat v podmínkách, povinnostech a okolnostech svého života i jejich prostřednictvím, jestliže všechno přijímají s vírou z rukou nebeského Otce, spolupracují s Boží vůlí a také ve své časné službě projevují všem tu lásku, kterou Bůh miloval svět.“ (LG 41)

 

 

B.

 

Částečného odpustku věřící křesťané dosáhnou, pokud v duchu víry nasazuje sám sebe nebo svá dobra (např. hmotný majetek) v milosrdné službě bratřím trpící nedostatkem a nouzí.

 

Skrze takto propůjčené odpustky bude křesťan veden, aby se podle příkladu a příkazu Pána Ježíše Krista hojně a horlivě cvičil ve skutcích lásky a milosrdenství.

Přesto ale nebudou všechny skutky milosrdenství obdařeny odpustky, ale pouze ty, jenž budou provedeny „ve službě bratřím trpícím nouzí“ – jak obstarání jídla a oděvu pro tělo, tak výchova, vyučování, nebo útěcha pro duši.

Pán v evangeliu říká: „…Byl jsem hladový, a nasytili jste mně; žíznil jsem a dali jste mi napít;… Cokoli jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,35.40) – „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem! Jako jsem já miloval vás, tak se i vy navzájem milujte“ (Jan 13,34).

A apoštol Pavel říká: „Bůh sám vás vyučil, jak se máte mít mezi sebou rádi“ (1 Sol 4,9). – A svatý Jan píše: „Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (1 Jan 3,17).

A koncil učí: „Protože činy lásky a milosrdenství představují vynikající svědectví křesťanského života, musí apoštolská výchova vést i k uskutečňování takových činů, aby se věřící už od samého dětství učili soucítit se svými bratry a v nouzi jim velkodušně pomáhat.“ (O apoštolátu laiků - AA 31/c)

 

 

C.

 

Částečného odpustku věřící křesťané dosáhnou, pokud si něco dovoleného a jim příjemného odepřou v duchu pokání.

 

Tato třetí nabídka odpustků má křesťany podnítit, aby ovládali své vášně a své tělo drželi na uzdě a připodobňovali se tak chudému a trpícímu Kristu. (viz. Mt 8,20)

Odříkání ale bude účinné pouze tehdy, když bude spojené s láskou – podle slov papeže Lva Velikého: „Učiňme z našeho odříkání cvičení ctností: Umrtvování postícího se ať vede k sycení chudých!“

Cvičení dobrovolného pokání se církvi jeví velmi důležité, proto - jako protiváhu ke zjednodušení postní praxe v dnešní době – jasně ukazuje žádoucnost postu.

Ke ctnosti odříkání praví Pán: „Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne“ (Lk 9,23). – „ …pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete" (Lk 13,5).

A Pavel píše: „ … jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít… jsme dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy“ (Řím 8,13.17).

Koncil říká: „V různých způsobech života a povoláních uskutečňují jedinou svatost všichni lidé, kteří jsou vedeni Božím Duchem, jsou poslušni Otcovu hlasu, klanějí se Bohu Otci v duchu a pravdě a následují Krista chudého, pokorného a nesoucího kříž, aby si zasloužili účast na jeho slávě“ (LG 41).

 

Obsah