6) Závěrečné myšlenky a pokyny

 

Na závěr bychom se měli ještě pokusit zodpovědět následující otázku: Jak mohu novou odpustkovou praxi zabudovat do svého křesťanského života, aby mne vedla v duchu koncilu k opravdovějšímu životu z víry?

Koncilem předvídaný křesťanský ideál nemá bát novou odpustkovou praxí nijak rušen ani znesnadněn. Z druhé strany ale nemá být tento pramen odpustkového požehnání přehlížen a přecházen.

 

1.                            Především by se mělo usilovat o dosažení cíle první ze tří všeobecných odpustkových příležitostí: Vpravdě křesťanský duch ve všedním životě a v povolání, niternost. – Nikoli se poddávat zvenku diktovanému, vnucenému, bezduchému a neuniknutelnému nesení „jha povolání“, ale toto těžké jho přijmout a nést v duchu a lásce Kristově, pak již „jho netlačí a břemeno netíží.“ (viz Mt 11,30). Pozemský kříž povolání změnit v kříž Kristův, následovat samotného Pána v pokoře, trpělivosti a lásce, vždyť On nás se svým (naším) křížem předešel (viz. Mt 16, 24). Stále znovu opakovaný pohled na Boha a jeho otcovskou dobrotu, na Pána a jeho kříž: to rozjasní všednost světlem a teplem, naplní sluncem a radostí. A zvolání srdce k Pánu ve všední každodennosti a lhostejnosti přinese od církve dvojnásobné zmírnění trestů, částečné odpustky. Volání „Abba (tatínku), Otče!“ (viz Řím 8,15) – volání Ducha svatého v tobě – dodá tvým voláním k Bohu vřelost, sílu a živoucnost.

 

2.                            Je-li už tvůj všední den okřídlen a nesen Duchem Božím, jeho jasem, teplem a láskou, bude i tvoje volání k Otci skutečně radostným „Abba, Otče!“ směřujícím od milujícího a milovaného dítěte k radosti Otce.

Ty sám pak budeš moci do svého okolí nést světlo, lásku, teplo a oživovat radost. A tvé pravé křesťanství bude všem venku znamením, podle kterého budou moci dojít domů ke společnému Otci, který chce své vzdálené děti především tvým světle a příkladem tvého života přivést domů k sobě.

 

Obsah

 

3.                            A i tvá dobrota vůči tvým chudým a bídou trpícím bratřím, tvá pomoc modlitbou a připravenost k pomoci pramenící ze soucitného srdce: Také tato pravá blíženská a bratrská láska bude světlem, útěchou a vyzařující radostí a bude odpovědí lásky, odpuštění a naděje pro hladovějící a zoufalý, zahořklý a nadávající svět.

A ty sám pro svou dobrotu a milosrdenství dojdeš milosrdenství u Otce. (viz. Mt 5,7)

 

4.                            Přesto si církev přeje a očekává od obnoveného odpustkového řádu ještě něco: dobrovolné odříkání si a umrtvování i v dovolených věcech. (sladkosti, cigarety, tanec, hry, televize, film, volný čas…) To má být náhradou a „protislužbou“ za zmírnění postních pravidel.  Právě dnešní svět, zvláště mladí potřebují získat ducha odříkání. Přesto také mezi křesťany dnes velmi chybí odříkání a pokání. Nehledají, co je nahoře, ale milují to, co je na zemi (srv. Kol 3,1). A proto si církev přeje a očekává, že se pro odříkání a pokání rozhodnou alespoň ty její děti, které touží po požehnání pramenícího z odpustků. A odpustky samy je mají v jejich rozhodnutí posilovat, oživovat a odměňovat!

 

Božímu lidu a skrze něj i světu má být jasné: Lidská přirozenost po pádu do hříchu potřebuje oběť, odříkání a sebezápor, člověk nemá upadat, ale usilovat o růst. Bolest má vštěpovat vědomí zavrženíhodnosti zla, má důrazně hlásat o bezpráví a zavrženíhodnosti hříchu a odrazovat od něho.

Dobrovolné odříkání a oběti mají sloužit k nápravě a odprošování za ono veliké množství bezpráví a zla každého dne a každé hodiny po celém světě.

Kdo ale v pravém duchu chápe a koná pokání, odpírá si něco stále znovu i v dovolených věcech, třebaže jen maličkost, a touží po spravedlnosti a lásce, právě ten bude odměněn odpustky.

Obsah

 

5.                            Přesto i odpustkové  modlitby a činnosti nesmí být lehkovážně přecházeny. Odpustky nejsou to nejdůležitější, přesto ale mají svůj význam v životě věřícího katolíka. A přitom je možné je získat téměř jen tak „mimochodem“. Přinejmenším má být možnost k získání odpustků zvážena a kde je to možné, být praktikována jako služba lásky k ubohým duším.

 

a)      Plnomocné odpustky: Přijímáš-li denně, měl bys i denně směřovat i k získání plnomocného odpustku zemřelým. Které z možností k získání odpustků pro mne připadají v úvahu? – Odpověď vždy nebude zcela jasná. Přesto opravdová snaha o přemýšlení a volbu se vyplatí. Některý z následujících čtyř plnomocných odpustků může být denně získán většinou věřících:

-              ½ hodinová adorace před Největějším;.

-              ½ hodinová duchovní četba Písma svatého;

-              Rozjímání křížové cesty

-              Modlitba růžence v kostele

Nepřichází-li u tebe každodenní získání plnomocných odpustků v úvahu pro nedostatek denního, pro plnomocné odpustky nutného, svatého přijímání, snaž se, abys k němu mohl přistoupit co nejčastěji. Jsou-li jiné důvody, snaž se jim postavit s moudrostí „dětí Božích.“

 

 

b)      Stejná křesťanská moudrost zlomí i překážky k získávání částečných odpustků. Vyhni se přehánění, nenech se ale ošálit pohodlností, zbabělými námitkami a malými těžkostmi.

Zajímá-li tě, čeho se týkají odpustkové modlitby, tak věz:

      Lidský život je boj o Boží věci a království. Střelné modlitby jsou v očích Boha a nebeských zástupů jako světelný signál, jako světlice z bojiště v temné noci; jsou posilou a pomocí, hlášením o svízelích a nebezpečenství, jsou to signály z jednotlivých bojišť. Kdo za války mohl z dálky pozorovat takový příklad nočního boje nebo se jej sám účastnil, ten také vytuší význam střelných modliteb v životě pravých křesťanů. – (Sice dnes již nemáme tento směr naznačený odpustky, jenž by byly spojeny přímo se střelnými modlitbami, přesto ale tyto modlitby mohou alespoň zhodnotit naše ostatní snažení o křesťanský život a být prostředkem – právě pro svoji pomoc v častém obrácení mysli k Bohu - k věrnému plnění životních závazků a povinností a tím nepřímo napomoci k získávání odpustků na základě třech všeobecných cest k jejich získání. - pozn. překl.)

Obsah

 

6.                            Také zde otištěné odpustkové modlitby mohou tu a tam najít dobré uplatnění.

Pokud nás budou doprovázet až do smrti, můžeme správně nalézt velikou naději ve vědomí, že jsme v životě zemřelým horlivě získávali odpustky.

Ve stáří mi vzpomínka na mé vlastní viny zřetelně ukáže hodnotu odpustků za život získaných a s konečnou platností mi je pomůže docenit.  (Ačkoli se odpustků propůjčených církví pravidelně zříkám ve prospěch nebohých duší, stejná míra jich zůstává i pro mne – vždyť církev z pokladu vykupitelského Kristova díla „pouze“ zdvojnásobí duchovní zisk křesťanů, který jim přináší věrné naplňování povinností a život modlitby. – pozn. překl.)

 

7.                            Základním kvádrem pro horlivé využívání nově stanovených odpustků stále zůstává pro osvíceného křesťana myšlenka na zemřelé.

Požadavek nejvyššího přikázání bratrské lásky může být naplňován zvláštním způsobem právě v horlivosti využívání příležitostí k odpustkům pro zemřelé. (viz Mt 25,40 – zde jsou nepochybně myšleni také trpící bratří v místě očišťování.) To znamená, že dobrodiní prokázané zemřelým v očistci je dobrodiním prokázaným samotnému Kristu, který nebohé duše miluje jako své bratry a touží po jejich záchraně. Církev proto ještě zvlášť objasnila, že všechny odpustky, částečné i plnomocné, jsou přivlastnitelné zemřelým. (Pouze odpustky umírajícím jsou přivlastnitelné jen jim samotným – nemohou je již věnovat zemřelým.)

Ještě dnes tak snadno a často získatelné částečné – a pokud možno, často také plnomocné odpustky – mají proto být vítaným prostředkem ke cvičení (pokud možno dokonalým způsobem) naší lásky k Bohu a bližním!

Konečně tak potom sloužíme nejlépe a především sobě samotným. Zvlášť, pokud sami jednou budeme čekat na pomoc v místě očištění. Pán sám a spolu s ním duše, kterým jsme odpustky za svého života pomáhali, se nám vděčně odplatí.

Obsah

 

8.                            V nebohých duších tak můžeme sobě samým nalézt mocné a věrné přátele a spolupracovníky v našich starostech a zájmech, především ve věcech Božího království.

A takovou spolupráci si horliví a bdělí křesťané dneška toužebně přejí. 

 

9.                            Jedna činnost spojená s odpustky budiž ještě jednou zvlášť jmenována: Adorace před Nejsvětější svátostí: „Částečné odpustky budou propůjčeny všem věřícím křesťanům, kteří Nejsvětější svátost navštíví a budou se jí klanět. Bude-li tato adorace trvat alespoň půl hodiny, bude propůjčený odpustek plnomocný.“

Kdo má pevnou, osvícenou a živoucí víru, jistě ví, že zde se jedná o zcela mimořádnou věc: bezprostřední styk s králem lidstva a světa. Dospělý křesťan nebude přednášet jen své osobní prosby, starosti, a potřeby, ale také – a to ještě v mnohem větší míře – velké prosby a potřeby církve a světa.

Často budou odpovědní a milující křesťané poklekat před Nejsvětější svátostí a spojovat (svá srdce) s Pánem, který v této Svátosti prodlévá jako přímluvce a „prostředník mezi Bohem a lidmi“ (1 Tim 2,5), jenž sedí po pravici Otce a pro nás přišel. (srv. Řím 8,31-34)

Adorace před Nejsvětějším je dnes tím důležitější, čím více se ztrácí jasná a pevná víra v tuto Svátost mezi křesťany a dokonce u některých kněží.  Je třeba mnoha modliteb a přesvědčivých příkladů, aby se napravily vzniklé škody a dalším aby se předešlo a zabránilo.

 

10.                        Závěrem budiž ještě řečeno: Jako první a vydatný pramen veškeré milosti a darů seshora, také pro zmírnění časných trestů, máme stále ještě zhodnocovat a využívat ve svaté oběti Eucharistie. Každou svatou obětí chce Církev zvláštním způsobem přispěchat na pomoc také zemřelým.

 

Obsah

 

7) DOSLOV

 

Život z víry a lásky, spojený s pravým duchem odříkání a pokání, připravenost k nezištným skutkům lásky; stálé spojení s Bohem skrze milost, ale i skrze neustále se opakující volání k Bohu (střelnými modlitbami) – takový v pravdě křesťanský život uprostřed všednosti si přeje Církev a usiluje o něj také prostřednictvím nové odpustkové praxe.

Kdo z Božího lidu se proto bude snažit o zabudování obnovených odpustků do svého křesťanského života, ten jistě ne nepatrnou měrou přispěje ke stále lepšímu uskutečňování myšlenek a cílů II. Vatikánského koncilu.

Každý takto horlivý křesťan se ale může stát i pravým přítelem ubohých duší, pokud s odpustky, jenž bude mít denně k dispozici, přispěchá na pomoc zemřelým. Pro toho pak odpustky znamenají něco mnohem víc, než jen zmírnění časných trestů za hříchy: Jsou cestou vnitřního spojení s Bohem a lidmi, s živými i s těmi, „kdo zesnuli v naději ve vzkříšení“ (II. Eucharistická modlitba)

 

Obsah

 

 

8) Informace o tištěném originále:

 

Vyšlo s církevním schválením a se svolením představených pod názvem:

Der erneuerte Ablaß – Trost und Hilfe für Verstorbenen

Vydal konvent eucharistiánů v Bozenu, únor 1986

Tisk: A. Weger, Brixen;  ISBN 88-85831-00-1

 

Tento český překlad je podle německého 3. rozšířeného vydání

Zveřejněno na české stránce eucharistiánů: www.eucharistie.cz

 

Obsah